Druhé jméno

Pohlaví

Věk

Hodnost

Schopnosti

Škola válečné magie

Dovednosti

Zkušenosti

Platidla

O mně

Minulost

,,Yu-Jie? Pojď sem. Musím ti něco říct." Polykala slzy Mariko. Yu-Jie přicupitala k Mariko a nahlédla do jejích zlatavých očí. ,,Ano?" ,,Yu-Jie víš já...já musím odejít. Až bude měsíc na hiatsu vyjedu na bílém lvovi vstříc svému osudu." ,,Co cože?? To nemůžeš udělat! Ty jsi má jezdkyně to přece nejde!" ,,Yu-Jie prosím. Nedělej drahoty. Já nemám na výběr." ,,Každý má na výběr." Otřela si slzu Yu-Jie. Posadila se a sklopila hlavu. ,,Nebuď smutná. Určitě se zase někdy uvidíme." Yu-Jie zvedla čumák, pohlédla na Mariko a znovu sklopila hlavu. 
,,Elen Mariko Jayse se má hlásit u vůdce!" Rozechvěl stan vcházející voják. Mariko políbila Yu-Jie na hlavu a odešla za vůdcem. Yu-Jie se s odchodem Mariko zvedla a vylezla ze zadu zpod stanu. Vplížila se ke zbrojnici, nahlédla do ni a spatřila své brnění. Potichu nakráčela dovnitř a nandala si brnění. "Ještě trochu utáhnout. Uf hotovo." Vydechla v duchu Yu-Jie, vykoukla ze zbrojnice a na cestě uviděla 117 lvů a na nich jezdce. "Vyměnili nás Hromový vlky za lvy? To snad ne!" Rozčilovala se Yu-Jie. Mezi jezdci na lvech spatřila i Mariko. Tiše obcházela stany a blížila se k Mariko. Najednou spatřila vůdce a brána se začala otvírat. Bylo pozdě. Mariko odjížděla na bílém lvu spolu s ostatními jezdci. Yu-Jie to ale nenechala jen tak. Využila právě se zavírající brány a prosoukala se škvírou, která ještě zbyla. Yu-Jie byla volná. Nyní se dala do sledování. Krok co krok sledovala stopy lvů a jejich jezdců. Stopy však skončily u konečného tábora, kde se měl stát onen boj. Boj proti nestvůrám, co chtěly napadnout Fenris. Rodnou planetu Yu-Jie a dalších Hromových vlků a vlčic. Yu-Jie se ukryla v keři a stále se snažila neusnout a sledovat Mariko, ale nakonec i ona usnula. ,,Yu-Jie, co tu děláš?!? Někdo tě uvidí a vyhostí tě z naší planety!" Yu-Jie otevřela oči a spatřila známou tvář. ,,Mariko?? Já-já..." ,,Tiše. Tady bys neměla být. Vrať se do vesnice. Dělej!" ,,Ale něco mi vysvětli." ,,Hm?" ,,Proč nejsme my Hromoví vlci vaši oři?" ,,Nechceme o vás přijít. A teď už jdi! Utíkej! Za chvíli tu jsou." Jen co to Mariko dořekla zazněly rohy Fenrisu a z protějšího lesa se vynořily nestvůry. ,,Ach ne musím za svým lvem... je pozdě, ale..." Mariko se podívala na Yu-Jie a obě dvě věděly, co je třeba. Mariko vyskočila na Yu-Jie, vytasila meč a zařadila se do obranné formace k ostatním. Lvi a jejich jezdci hleděli na Mariko a Yu-Jie, ale nikdo tomu nevěnoval, tak velkou pozornost, protože nestvůry už byly na dosah. Yu-Jie se rozeběhla, vyskočila a rovnou roztrhala jednu z nestvůr. Mariko mezitím máchala mečem do všech stran a zabíjela nestvůry. Nyní přišli i nestvůry s luky. Napřáhly se a tětiva jejich luků povolila. Šípy se prodíraly hustým vzduchem až jeden strefil i Mariko. Mariko spadla z Yu-Jie a ucítila pichlavou bolest v levé části hrudníku. ,,Yu.. Yu-Jie já umírám." Vydechla, sebrala svůj meč a naposledy řekla: ,,Yu-Jie najdi vlčí tábor. Vem si můj meč a nauč se bojovat. Najdi vlčí táb..." ,,Marikooo!" Zavyla bolestně Yu-Jie a se vší zlobou se pustila do nestvůr. Trhala je na kusy a do toho brečela. V srdci cítila bolest po ztrátě Mariko. Své odhodlané jezdkyně...
Je po boji. Yu-Jie sebere meč od Mariko, naposledy se na ni podívá, zavře ji oči, položí tlapu na její hruď a vytáhne šíp. Odhodí ho pryč a jako malé vlče se rozbrečí. ,,Yu-Jie neplač." Pohladil ji po srsti Hiro, dobrý přítel Mariko. ,,Taky mě to bolí a zapomenout bude těžké.." ,, Zapomenout? Já nechci zapomenout..." Ještě víc se Yu-Jie rozbrečela. ,,Měla bys jít. Jdi do toho vlčího tábora." ,,Jak o tom víš? Jak víš co mi Mariko řekla?" ,,Umím číst myšlenky a taky jsem vás slyšel, ale už jdi! Najdi ten vlčí tábor. Mazej. Tady máš meč. Pamatuj je to mocný meč je v něm duše první Hromové vlčice. Nikde ho nepokládej!" Yu-Jie kývla a rozeběhla se pryč. Dlouho bloudila po lesích Fenrisu a bála se co bude dál. Bála se, že nenajde vlčí tábor, ale v tu najednou ucítila sevření na zadní tlapě a provaz ji vytáhl vzhůru nohama na strom. Zavěšená hleděla na obrácenou zem a na velký kámen. U kamene šustilo křoví a z něj se vynořil šedo-modrý vlk s brněním a mečem. S chichotáním promluvil: ,,Škoda, že nejsi srna. Barvy bys na to měla." Smál se a jeho hluboký smích doplnil lehký hlásek. ,,Je to Hromová vlčice." Vlk otočil hlavu na kámen. ,,Ano to vidím." Otočil hlavu zpátky. ,,Co tu pohledáváš?" Yu-Jie se nadechla a odvětila. ,,Hledám vlčí tábor." ,,Proč?" Pravila bílá malá vlčice, co se skrývala za kamenem. ,,Mám se naučit ovládat meč... to byla poslední slova mé jezdkyně..." Povzdechla Yu-Jie a šedo-modrý vlk si zatím prohlížel Yu-Jienino brnění. ,,Jsi z vesnice, že ano? Dlouho jsem tam nebyl." Sklopil hlavu vlk, vytasil meč a přesekl lano Yu-Jie. Ta jen tak tak nespadla na čumák, ale hned si stoupla. ,,Pojď dovedu tě k nám do tábora a sám tě vyučím umění boje s mečem." Yu-Jie kývla a následovala stejně velkého Hromového vlka. Tábor byl velký. Všude arény a zbrojnice a mezitím obyčejné stany na spaní. Yu-Jie se rozeběhla k první aréně, otočila hlavu na šedo-modrého vlka a vkročila do arény. ,,Začneme?" Pousmála se Yu-Jie. Vlk přikývl a vstoupil do arény za Yu-Jie. Nejprve ji učil jak nejlépe držet meč, další dny ji učil útoky, obrany a tak dále. Tak to trvalo dlouhá léta. Až najednou Yu-Jie zatoužila vidět vesnici. Jednoho rána se tedy vydala hledat vesnici. Jediné co však při cestě spatřila byla obří stavba, co se podobala půlkruhu s stříbrným vnitřkem. Yu-Jie přistoupila a dotkla se stříbrné "tekutiny". Na tlapce ucítila lehký vánek. Tak tam strčila i hlavu. Najednou spatřila krásnou zelenou krajinu se zvláštními stromy, květinami a ta obloha?? Byla modrá, ne jako na Fenrisu, kde byla do oranžova. Prošla celá a zabořila tlapy do trávy. Nadechla se čerstvého vzduchu. V tom se za ní brána uzavřela a Yu-Jie došlo, že toto nebude její planeta. 4 roky bloudila a užívala si této planety až potkala jednu smečku. ,,Neznáme se odněkud?" Pohlédla Yu-Jie na černého velkého vlka s křídly. Vlk kývl protestně hlavou. ,,Ne." ,,Dobrá a nepřijali byste mě prosím do smečky?" Pravila sebevědomě Yu-Jie. Černý vlk se poohlédl po smečce a odpověděl. ,,Proč ne. Konec koncům hnědo bílá vlčice s mečem se hodí. Obzvlášť Hromová." Yu-Jie naklonila hlavu. "Odkud to ví? odkud ví, že jsem Hromová vlčice? A není nějaký velký?" Honilo se v hlavě Yu-Jie. Další den se potkala s tentýž vlkem. ,,Proč jsi tak velký?" ,,To bys měla vědět, když jsi stejně velká." A v tu chvíli to Yu-Jie došlo. ,,Je to Hromový vlk." Pravil zas ten známý tenký hlásek. ,,Benichime. Říkal jsem si kde se touláš." Bílá vlčice se zasmála. ,,Tebe znám." Pohlédla na Yu-Jie. ,,Ty jsi mi taky povědomá." Černý vlk zamával křídly a přerušil, tak rozhovor dvou rozdílně velkých vlčic. ,,Yu-Jie, tohle je Benichime duše mého meče." ,,Ahoj, já jsem Yu-Jie a duše mého meče se jmenuje Sen Chi [sen či], ale říkej ji Cho [čo] a ráda tě poznávám." ,,Ts." Odfrkla bílá vlčice a rozplynula se. Černý vlk zakroutil hlavou. ,,Promiň, nemá ráda jiné duše mečů a mimochodem máme tu takové pravidlo. Meč ti musím bohužel sebrat." ,,Proč?!" Zarazila se Yu-Jie a zamračila se na vlka. ,,Jen s jistou hodností v této smečce můžeš držet meč a jelikož jsi teprve přišla, tak jsi se automaticky stala omegou a nemůžeš držet meč ani například vlastnit mazlíčka. A to tvé brnění no budiž. Nech si ho. Ve smečce si pak můžeš pořídit lepší." Yu-Jie měla chuť se do vlka pustit, ale už dlouho neměla rodinu a vlk ji byl sympatický, i přesto že ji sebral meč. ,,Dobrá... chápu, ale prosím opatruj Cho [čo]. Je to má již jediná rodina." Zesmutněla Yu-Jie. ,,Duší býti můžeš, ale meč používat nesmíš a jako svou rodinu můžeš považovat tuto smečku." Mrkl na Yu-Jie vlk a vydal se kam si pryč. Tímto byla Yu-Jie v nové smečce, tedy v nové rodině. A byla a je v ní šťastná...

Rodina

Majetek