Síň slávy

Lindo stál v lese a sledoval okolie. Po vytí čakal na svojho protivníka. Očakával, že sa mu postaví niekto, kto ho dobre pozná, ale stalo sa to práve úplne naopak. Pred neho sa postavila vlčica s krídlami a bielou srsťou, s modrými pruhmi. Chvíľu sa na seba len pozerali. "J-ja som Lindo z púštnej hviezdy." predstavil som. "Ahoj, ja som Shadows, Černý prach." predstavila sa aj vlčica Shadows, ktorá práve stála pred ním. "Vyzývam ťa na súboj." prehovoril Lindo a položil svoju packu o jeden krok dopredu. "Súboj bez mágie, aby to bolo spravodlivé, dobre?" opýtala sa Shadows. Tiež stúpila o krok v pred. Lindo kývol hlavou na súhlas. V tom k aréne priletel čierny vlk, alfa Row. "Tak súboj? V tom prípade, vás odštartujem." povedal hrubším hlasom. Lindo si medzitým všimol, že okolo arény sa stavajú aj ostatní vlci. Pár z nich aj poznal, ale väčšinu nie. Shadows kývla Rowovi. Row pristál na veľkom kameni, ktorá bola blízko. Bolo z nej dobre vidieť na celú arénu. "Súboj môže začať." prehovoril, a sadol si. Lindo sa rozbehol oproti Shadows. Ona tam len stála. Lindo vedel, že sa chce uhnúť a tak tiež len zastal. Pomaly si ju obchádzal a čakal než zaútočí. Vlčica už mala svoj plán. Keď bol Lindo blízko, skočila na neho a prednými packami sa jemne odrazila d jeho chrbáta. Vlk sa otočil a jeho pohľad znova zamieril na jej packy. Bola rýchla. Skackala sem a tam, takže on nevedel, kam má hryznúť. Zahryzol sa, ale do vzduchu. Shadows využila moment a uhryzla ho silným stiskom do boku. Lindo zakňučal, hneď chcel ranu vrátiť. Kým Shadows pripravovala ďalší útok, on sa len nebezpečne približoval. Keď bol asi tak dva metre pred vlčicou, skočil, ako keď skáče po srnke niekde v lese. Zahryzol sa jej do chrbta, urobil kotrmelec vo vzduchu, a spadol na čumák. Kým sa snažil postaviť, Shadows si oblízla ranu na chrbte a položila svoju packu na Lindovu labu. Lindo krútil hlavou doprava a doľava, keď sa mu podarilo postaviť sa, Shadows mu poškrabala krk. Lindo jemne zakňučal. Vlčica chcela poškrabať ešte raz, ale Lindovi sa podarilo zachytiť jej packu v tesákoch. Shadows hlasno zakňučala a vlk pustil packu zo silného stisku. Odskočil za ňu, aby si ho nevšimla. Keď sa jej už zdarilo postaviť, skočil. Zrazil ju na zem a poškrabanie na krku jej vrátil. Vlci len napínavo sledovali. Row sedel na skale, a nespustil z nich oči. Zatiaľ to vypadalo, že nevyhráva ani jeden. Shadows odskočila, ale Lindo ešte stále ležal na zemi. Pribehla k nemu a zahryzla sa mu do brucha. Lindo znova zakňučal, vytrhol sa, čo mu spôsobilo ešte väčšie zranenie a zahryzol sa vlčici do prednej ľavej packy. Jej packa bola celá od krvi. Odskočila a začala si ranu oblizovať, avšak vedela že na to teraz čas nie je. Lindo neváhal ani sekudnu, a skočil po nej znova. Zase sa zvalili obidvaja na zem a škriabali sa po čumákoch. Lindo schytal jednu nepeknú ranu do čumáka, ktorú jej zase vrátil škrabancom cez oko. Shadows rozprestrela krídla, čím Linda odstrčila preč. Lindo sa stále nevzdával a zahryzol vlčici do krídla. Ona ale bola šikovnejšia. Jej krídla boli tak silné, že Lindo visel chvíľu vo vzduchu, potom sa pustil a spadol na chrbát na tvrdú zem. Bolesť na chrbte bola hrozná, ale bol to silný vlk. Postavil sa a rozbehol sa proti nej, aby jej útok mohol vrátiť. Shadows sa obzrela, ale Lindo ju už zahryzol do boka a priložil k ostrej skale. Potom ju pustil, ona len bezvládne spadla na zem. Po chvíli sa postavila a Linda odstrčila prednou packou. Lindo sa zastavil. Stáli oproti sebe a pozerali sa na seba. "Stop!" skríkol Row. Všetci stíchli a pozreli sa na alfu. "Toto je koniec prvého kola. Zachvíľu vyhlásim druhé. Zatiaľ si môžete obzrieť rany." prehovoril. Lindo sa obzrel na kríže, ktoré ho celkom dosť boleli. Po chvíli aj na ranu na krku, a nakoniec si začal oblizovať ranu na boku.

Bug nesnášela zimu. Všude sníh, který mrazí polštářky a slepuje srst! Ale to nebyl jediný důvod, zimní krajina z ní sála energii. Všechno je temné a zahalené mlhou, dny jsou krátké a noci až moc dlouhé. Hlasy až moc časté a silné. Bug byla odhodlaná i přes bolesti hlavy a neustálý šepot boj vyhrát. Nikdy už neřekne slova prohry. Tvrdohlavost je dobrá motivace. Brány arény se otevřeli a nechali nahlédnout slunečním paprskům přes dřevěné vrata. Bug vstoupila a všimla si Naomi. S širokým šibalským úsměvem koukala na Bug. Ležela na zemi a bylo jí jasné, že si přišla dát druhé kolo. Akorát nečekala tento vzhled její známé soupeřky. Naomi trochu nejistě hleděla na nově příchozí. ,,Kdo jsi?" zeptala se. ,,To jsem já, Bug." ,,Ale to přece-" Bug na nic nečekala a vrhla se po vlčici s náramkem. V poslední chvíli se od Naomi odrazila ocasem a skočila do výše. Naomi zaryla drápy do prázdna a napjala svaly. Hodila po Bug pár vodních koulí. Kapky se vpíjely do písku. Bug seskočila na zem a obalila kolem sebe žraločí ploutev. Voda se dotkla šupin a opadla. Žádné škody nenadělala. Naomi vyběhla a udělala magií vlnu, kroužící kolem Bug. Začala vytvářet iglů z chladných ledovců a zároveň si nedávala pozor na nohy. Šance se naskytla. Věděla, že taková chvíle bude následovat. Bug vyhodila ploutev z vodního vězení a podkopla Naomi všechy čtyři nohy. Spadla na zem a iglů se rozpadlo. Bug na nic nečekala a vrhla se po vlčici. Ta nastavila drápy před břicho a Bug hrudníkem tvrdě narazila na jehlice. Vykašlala krev a ještě s větší kuráží praštila ocasem Naomi do hlavy. Zároveň se zakousla do packy a omylem vyvlékla Naomi náramek. S dunivým zvukem upadl na zem. Naomi se zajíkla a sklopila uši. ,,Vyhrálas..." Bug bez výrazu kývne. ,,Ne, prohrála jsem. Kdyby jsem ti omylem nesundala ten náramek, tak to mohlo dopadnou všelijak." zvedne Naomi ze země a opráší ji. ,,Někdy si to musíme zopakovat." Rozhodně boje budou oblíbenou zábavou zelené vlčice s dredy.

Zas je tu nový den a já se jen tak válím v aréně, v písku. Vyhřátý písek mě těšil zatím co vzduch kolem mne byl ledový. ,,Ahoj Alloe, tak jsem tu." Ušklíbla se na mě Luna s příchodem do arény. ,,Ahoj Luno, připravena?" ,,Samozřejmě." ,,Tak až řeknu teď vyrazíme, ok?" ,,Ano." ,,Takže: 3, 2, 1, teď!" A vyrazila jsem na ni. Luna se, ale velmi dobře uhnula a já nabořila do stromu. ,,Au. Kde se tu vzal ten strom?! A jo, já ho vytvořila, když jsem se nudila." Mezitím co jsem mluvila do stromu se Luna na mě rozeběhla, ale já se naštěstí uhnula a vytvořila pod ním rostoucí strom co rostl neuvěřitelně rychle. Když si konečně Luna uvědomila co se s ní děje sletěla ze stromu a střemhlav letěla proti mě. ,,No počkej!" křikla jsem na ni a vytvořila kolem sebe štít. Luna vstala a poslala na mě armádu duchů. Chvíli co jsem se snažila zbavit duchů co na mě poslala se ona někam vypařila. Pak jsem si všimla, že kolem mne pobíhá myš. ,,Hm myš v aréně? Tak moment to je Luna!" Když mi to konečně došlo proměnila se a vrhla se na mě. ,,Au!" Zavyla jsem a rázem ze sebe setřásla Lunu a sekla po ni. Poté jsem na ni poslala magickou kouli, které se ale vyhnula. To však netušila že koule se bude stále vracet dokud ji netrefí. Na Lunu, která nic netušila, se koule vrátila a zaryla se ji do zad. Luna klesla k zemi. ,,Luno!" zakřičela jsem vyděšeně na Lunu. ,,A mám tě!" Skočila po mě a sekla po mě packou. ,,Tak jo, tak jo vyhrála jsi!" ,,Nene to je remíza." ,,Vážně?" Na to už mi odpověděla jen kývnutím a společně jsem se vydaly pryč z arény.

Pršelo. Průhledné kapky mi zvlhčily křídla. /Super, nebudu moct létat./ Ozvalo se v hlavě. Došla jsem k aréně a podívala se na Akiko. Byla zmoklá stejně jako já. /Magie sněhu ti bude k prdu./ Málem jsem to řekla nahlas. Kývla jsem hlavou na pozdrav a vešly jsme společně dovnitř. Písek byl mokrý, bylo jasné, že po boji, budeme mít srst plnou špíny a drobných zrnek. Stoupla jsem si do levé čáti, jak jsem měla ve zvyku. Byly jsme tam jenom my dvě, nikdo jiný. Usmála jsem se. Tlapkou jsem hrabala v písku. Akiko vystartovala první. Možná ji výhra trochu zaslepila, třeba mě podcení. To by bylo fajn. Vrhla po mě blesk, trochu jsem sklopila hlavu, aby mě netrefil a nenápadně tvořila malé kuličky z mokrého písku. Vysílala po mě další a další blesky, vodní koule a bůh ví co ještě. Většině jsem se vyhla, avšak některé části těla byly ožehnuté. Zastavila se deset metrů ode mne a sledovala každý můj pohyb. Začalo ji to být divné. Vyslala další blesk. Ve zmatku, který následoval, jsem si stoupla na zadní, kuličky z písku jsem měla položené mezi peřejemi křídel. Udělala jsem otočku o 360 stupních a hodila kolem tuctu hrubě namačkaných kul. Asi osm dopadlo na cíl a Akiko na chvíli ztratila rovnováhu a především - připravenost. Rozběhla jsem se k ní a odhodila ji na záda. Přikryla jsem ji křídlama a kouli kterou jsem měla v puse, jsem ji hodila do očí. Vzala jsem ji za promočený krk a odhodila ji. Vyslala pár blesků, které mě minuly o pěkných pár metrů. Přiblížila jsem se k ní. Otírala si oči a čistila srst. ,,Vyhrála jsi." Řekla s úsměvem. Obtočila jsem se kolem ní a pomohla ji s úpravou srsti.

Ráno som sa zobudila na dne Polmesačného jazierka.Pozdravila som Kohakua, ktorý na mňa pozrel s unavenými očami.Usmiala som sa naňho a vyplávala na breh.Oklepala som sa a rozbehla sa do lesa koristi.Ulovila som si mohutného jeleňa a spomenula si, že dnes sa koná môj druhý boj ale tentokrát s Terezou.Vzdychla som a zaklonila dozadu uši.Zase... no nič, nejak to prežijem.Nikdy som nemala v láske boje, vždy tam niekto zomrel alebo sa rovno vzdal a ja som si až príliš užívala výhru no nevadilo mi to až tak veľmi, aspoň jej ukážem jej miesto.Vyrovnala som sa a pozrela na mŕtvolu jeleňa. ,,Mrzí ma to, ale ja nemôžem riadiť tvoj osud."zašepkala som mu do ucha keď som sa k nemu zohla.Veľký kus mäsa som si z neho odtrhla a odniesla ho pred úkryt medveďov.Ďalší som si vzala ale pre Kohakua.Hodila som ho do vody a pozrela sa medzi lesy kde bol smer miesta utaborenej svorky a pravdepodobne aj tam bola Tereza s Lunom.Pozrela som sa na slnko, ktoré len teraz pomaly vykukalo.Rozbehla som sa smerom kde bola svorka a cestou som stiahla so sebou aj menší konár na, ktorom boli červené bobule.Niekedy v tej dobe keď som hodila pred niekoho tieto bobule znamenala to výzva.Konečne som zastala na miesto kde sa nachádzala svorka do prostred a zavyla som.Všetci vyšli von a hodila som Tereze pred laby krík s červenými bobuľami. ,,Dark vie čo to znamená a pravdepodobne aj ten tvoj jeleň... Luno.O tretej a príď na čas pred lesom koristi."povedala som nahlas aby to všetci počuli cez zaťaté zuby a rozbehla sa naspäť k Polmesačnému jazierku trocha sa precvičiť.
Konečne o tretej som došla pred les koristi kde sa mal konať boj.Bola som tam prvá a hneď na to prišla Dark mi zaželať veľa šťastia.Potom sa tam zhromaždili ostatný a neskôr prišla Tereza s Lunom.Podišla som k nim a ospravedlnila som sa Lunovi sa toho jeleňa ale bola som vytočená.Potom som sa postavila na druhú stranu oproti Tereze kde mala stáť "chrbtom" a ona ku mne "chrbtom". ,,Pripravená ? Máš poslednú voľbu na ústup."uškrnula som sa. ,,Nie."povedala. ,,Smola."zvrieskla som a otočila som sa.Tryskom som sa k nej rozbehla a vyskočila na ňu.Padla na zem a ja som okolo nej behala do kruhov.Vzchopila sa a zaryla zuby do mojej laby.Trocha som ucukla a vražedným pohľadom som na ňu pozrela.Potom som sa zasmiala a nahla k jej uchu a zašepkala: ,,Tú mám ochrnutú." a trhla ňou a zaryla som jej svoje zuby do ucha a trhla.Zostala jej tam odtrhnuté ucho. ,,Mrzí ma to ale takto to chodí."povedala som a vyskočila do prostred.Ona vstala a rozbehla sa ku mne s otvorenou papuľou.Svyžne ma uhryzla do spodnej nohy a zaskučala som.Trhla som nohou a pozrela na ňu.Privolala som dve duše a tie ju držali pevne pri zemi. ,,Sakra ! Čo je to ?!"zvrieskla na mňa. ,,Opustené duše, ktoré milujem."povedala som cez smiech.Niečo ma zo zeme chytilo za nohy a moja sila nad dušami sa zmenšila a Tereza sebou škubla a duše zmizli.Pozrela som sa na svoje nohy a korene pevne držali moje nohy.Tereza do mňa v kuse ryla tesáky a pazúre. ,,Ale, to nič lepšie nevieš ?"opýtala som sa jej.Trhla som prednými labami a jednou som jej vrazila po krku.Spadla na zem a zadné nohy som len potiahla a korene povolili.Vrazila som jej svoje zuby do krku a škubla hlavou.Trocha som jej vytrhla srsť.Ona sa postavila a zaryla svoje zuby do môjho krku.Všimla som si tvár Luna ako so strachom pozeral na Terezu.Usmiala som sa naňho a žmurkla.Trhla som hlavou a hodila ju smerom kde bol Luna.Sklonila som hlavu do bojovej pozície a usmiala sa. ,,Budem ju ničiť dokiaľ sa nevzdá."zakričala som výhradne Lunovi.Rozbehla som sa k nej keď vstala a bokom som do nej vrazila.Počula som puknúť jej kosť, alebo moju ? Dúfala som, že nie lebo ma poriadne začala bolieť laba.Znova spadla ale vstala.Rozbehla sa tentokrát ona ku mne a zahryzla sa mi do boku.Zakňučala som a spadla na zem.Trhala mi srsť z boku a ja som len kňučala.Vzchopila som sa a zahryzla jej do ucha a ťahala ju k zemi.Tentokrát bola na zemi ona a ja som jej trhala srsť z celého jej tela.Privolala na mňa ďalšie nejaké konáre ale tieto boli pevnejšie a pomaly vstala. ,,Hmm... je možné, že tieto korene ťa nebudú počúvať keď im vezmem vodu ?"opýtala som sa a ona sa zarazila. ,,To mi stačí."a urobila som to čo som povedala.Korene povolili a ja som sa im vyškubla a hodila vodu po Tereze.Ona sa oklepala ale neskoro lebo som jej zaryla zuby spod krku a hodila ju na zem ale stále som mala zuby v jej krku.Cukala chvíľu sebou a skoro som nepočula jej: ,,Vzdávam sa."pustila som ju a oklepala sa.Olízla som si ústa od jej krvi.Pomaly som odkráčala pomedzi ostatných smerom k Polmesačnému jazierku. ,,Ďakujem, že si prijala moju výzvu."zakričala som a zasmiala sa.

Dnes se mělo konat ,,druhé kolo“ zápasu mezi mnou a Jadem.
-
Bylo ráno…..Velmi,velmi brzo ráno.Slunce ještě ani neprosvítalo přes vrcholky hor, a už vůbec se nevyhouplo na oblohu.Snadněji řečeno: Ještě stále byla tma jako v pytli!

Ale komu to vadí?No….mně určitě ne…Dnes totiž budeme bojovat brzy ráno až do svýtání.Miluju východ a západ slunce.V tu chvíli je totiž tak ohnivé a rozpálené jako mé oči.Ale to jsme odbočili vraťme se tedy k tématu.
Probudím se ve svém oblíbeném rohu jeskyně..Jsem tu sama.Tedy skoro sama.Docela mě překvapilo že tu spí i Jade.Má přeci svůj úkryt no ne?Ale co už.Cosi zabrblám a protáhnu se.Poté si stoupnu a jdu až za Jadem. Jemně se mu zahryznu do křídla a zatáhnu za něj. ,,No tak vstávej paroháči!“ mumlám s křídlem v puse..Jade sebou je trhne a otevře oči.Já pustím jeho křídlo a vyběhnu ven.Za chvilku jsem zpět a dívám se na Jadea.Ten na mě jen nechápavě zírá jelikož před ním stojím s liánou v tlamě.Naznačím mu aby se postavil.Uposlechne mě a já jdu k němu a liánou mu zavážu křídla k tělu. ,,Jen takový malý experiment jestli se v boji obejdeš bez křídel.“ Ušklíbnu se na něj. ,,Myslíš si že ne?“ odsekne poněkud uraženě. ,,Nevím.“ Mrknu na něj a rozběhnu se k aréně.
-
Jakmile dorazím na místo vejdu dovnitř.Okolo mne začnou okamžitě štěkat členové smečky.Nejprve si arénu pozorně prohlížím jako bych ji viděla poprvé.Nevynechám žádný detail.Okolo…vlastně všude po zemi je písek.Písek který mne příjemně hřeje do tlapek.A nakonec měsíc který už se chystá zajít za obzor a uvolnit tak místo slunci.Jdu na jeden konec arény a s překvapením zjišťuji,že Jade už je na tom druhém.Takhle svázaný vypadá celkem směšně.Uvidíme jak mu to půjde.
Najednou se postaví do bojové pozice a tím boj započne.Napodobím ho a začnu vrčet.On udělá to samé.Poté na ráz vykročíme.Ne takhle.Nikdo nezaútočí.Ale začneme kolem sebe chodit do kola.Po třetím kolečku se zastavím a hrábnu tlapou do písku.Ten se pod ní rozpráší do všech stran.Jade se na mne nechápavě podívá a já se jen ušklíbnu.Rychle se rozběhnu proti němu připravena k útoku.Jade se nejprve snažil vzlétnou ale došlo mu,že jsem mu křídla zavázala.Skonil tedy hlavu a nastavil mi své parohy.Na poslední chvíli to vyberu a ladně ho přeskočím.Rychle se otočím zpět k němu a on ke mně.Vyšlu na něj ohnivou kouli ve snaze ho tím omráčit.Můj plán ale selhal.Chytá ji do svého paroží což mě udivuje.Pošle ji zpět na mně.Nic si z toho nedělám a otevírám tlamu dokořán.Oheň mi do ní vlítne a já rychle běžím za Jadem.Rozhodnu se pro svůj trik.Začnu kolem něj běhat do kolečka a přitom před sebe plivu plameny.Jakmile jsou po celém obvodu kruhu začnu po nich běhat.A zrychluji.Mé tornádo už je téměř hotové.Stáčí málo a uzavře se nad Jadem Jenomže…Jakýmsi zázrakem se vznese do výšky a mně dojde že jeho magií je pravděpodobně vzduch.Přestanu běhat a udýchaně na něj hledím. ,,Hej!!Tohle jsme si nedomluvili!“ křičím přes celou arénu. ,,Řekla si že nesmím používat křídla!Né magii!“ ušklíbne se.Já sena něj jen naštvaně podívám.
Snese se níž a já toho využiji.Chytím se liány která mu visí z břicha a omylem ji rozvážu.Mezitím vyletí výš a já se zahryzávám do jeho křídla.Poté přelezu na hřbet. ,,Tohle už jsme zažili ne?“ promlouvá pobaveně. ,,Mě to moc vtipný nepřijde!“ štěkám po něm přičemž se mi rozpálí tlapy.Ani si to neuvědomím a Jade zakňučí a ztrácí kontrolu nad letem.Nakonec sletí níž a já z něj seskočím. ,,No tak dělej!Pojď bojovat!“ Jade se chvilinku rozmýšlí ale nakonec si stoupá všemi čtyřmi na zem.Poté si všimnu oblohy která už se velmi pomalinku rozjasňuje a je vidět kousíček rudého slunce.Usměju se.Poté začnu běhat po aréně tak,abych rozvířila co nejvíce písku.Ten stoupá do výšky a za cvhíli si připadám jako v písečné bouři.Mezi zrníčky písku prosvítá rudá sluneční zář a vypadá to kouzelně.Chvíli takhle ,,tancuji“ po aréně a naslouchám krokům Jadea.Je to jako včera.
Poté se ale vzpamatuji a vyřítím se proti němu.Zahryzávám se mu do tlapy.Jade jen úlekem hryže do prázdna.Najednou se mi ale zahryzne do ocasu,já vyjeknu a pustím jeho tlapu.Vysmeknu mu svůj ocas z jeho čelistí a sleduji jak písek padá na zem.Oslňuje mne sluneční zář.Znovu se vzpamatovávám a vyrážím proti Jadeovi.Útočím.On se ale mému útoku jen ladně vyhýbá.Takto nějak to pokračuje.Střídáme se mezi sebou ale pokaždé naše čelisti sklapnou na prázdno.Až najednou se mi přece jen něco povede.Zakousnu se mu do krku a svalím ho na záda.Jade se ale bleskově zakousává do toho mého.Překvapeně mu hledím do očí.Poté se rozesměju a navzájem se pustíme.Jade se přidá ke mně.
,,Takže zase remíza?“ usměju se. ,,Jasně.“ Odpoví a otře se o mně. Na tu chvíli si Dark uvědomuje co se stalo dnes, a co včera.Najednou dostává zvláštní ale příjemný hřejivý pocit u srdce.Je to pocit, který nezažila už hodně dávno.Pocit jehož název už dávno zapomněla.Pocit na který nechce zapomenout. Zatřesu hlavou a rozpačitě se usměju. ,,Tak zase někdy.“ Rozloučím se a odbíhám do lesa.

Zobudila som sa skoro ráno a vyšla von z jaskyne.Bola som hladná a tak som išla na pastviny kde sa pásli jelene.Jedného som chytila a zjedla.Vrátila som sa naspäť pri lese ma už čakala Semessis lebo sme dnes mali spolu bojovať. ,,Pripravená?"spýtala som sa. ,,Ja som vždy pripravená."povedala bez zaváhania.Vošla som do lesa a pátrala kde by sme mohli bojovať.Pomaly som kráčala a počúvala spev vtákov až kým som sa nezapočúvala hlbšie a počula rieku.Otočila som sa smerom kde ten zvuk išiel a Semessis za mnou.Bola to tá rieka pri ktorej som sa stretla s Wolfinom potom čo som sa pohádala s Dark.Za riekou bola veľká lúka kde by sme mohli bojovať a tak som tam išla a Semessis tiež. ,,Takže môžeme ?"spýtala som sa. ,,Áno.Samozrejme ak sa nevzdáš už teraz."povedala s uštepačnosťou.Postavila som sa tak aby medzi nami bol voľný stred.Rozbehla som sa a Semessis tiež.Keď sme boli skoro pri sebe vyskočila som , prudko sa vo skoku otočila a dopadla na Semessis.Zahryzla som sa jej do krku a vytrhla pár jej rastliniek.Ona mne na oplátku sa mi zahryzla do labky.Ucukla som.Vycenila som sa ňu zuby a stále ju sledovala keď vstávala.Keď sa postavila rozbehla sa ku mne ale ja som sa jej vyhla.Potom to spravila znova a aj ja znova.Znova a znova.Keď sa Semessis naštvala tak použila magiu.Zo zeme na ktorej som stála vyšli výhonky , ktoré mi omotali labky a tak som sa nemohla pohnúť.Semessis sa ku mne rozbehla a zahryzla sa mi do druhej labky a potom do hrudi.Sústredila som sa na vodu v rieke a zavolala ju k sebe.Voda mi vyliečila labky a potom som sa na ňu sústredila viac a vyšla nad Semessis voda v tvare nafukovacej lopty.Nechala som ju spadnúť a voda spadla na Semessisinu tvár a tak sa nemohla sústrediť na mňa.Jej rastliny sa spustili dole z mojich labiek a kým sa Semessis spamätávala skočila som na ňu.Začala som jej trhať jej výhonky z labiek a z hrude a potom na krku.Semessis ma zadnými nohami od seba odkopla a tak ma povalila na chrbát.A pazúrmi ma poškriabala na líce až mi tam zostali tri pásiky.Znova použila svoje výhonky ale tieto boli o niečo viac silnejšie a tak ma prichytila až som sa nemohla ani trocha pohnúť.Semessis ku mne pribehla a začala mi trhať kožu na labkách , hrudi , krku až nakoniec došla k boku.Bola to ukrutná bolesť.Nedokázala som povedať tie dve slová , ktoré by som potom ľutovala a tie dve slová boli: ,,vzdávam sa".Zatvorila som oči a počúvala krásnu hudbu , ktoré vydávali vtáky.Z lesa som počula kroky ale Semessis stále pokračovala v trhaní mojej srsti.Trocha som pootvorila oči a všimla si , že ku mne si sadá vlk.Bol tam... Wolfin.Pozrela som sa hore naňho , on naklonil hlavu na stranu , usmial sa a povedal: ,,Ahoj Rosie.".Usmiala som sa. ,,Ahoj Wolfin."pošepkala som lebo som už nemala veľa síl. ,,Páni , tak toto som nečakal."povedal. ,,Čo ?"spýtala som sa. ,,Ty umieraš.Potom čo si si prešla , potom čo ti urobil otec , potom čo si si vytrpela som nečakal , že sa tak len vzdáš."povedal. ,,Máš pravdu.Nevzdala som sa v tedy a nevzdám sa ani teraz !"poslednú vetu som zakričala z plných pľúc.Pozrela som sa na Semessis , ktorá ma pozorne sledovala ale hlavu stále mala pri mojom boku.Zavrčala som a uhryzla som ju do tváre.Semessis ucukla.Ja som začala som trhať jej výhonky.Keď som skončila tak som sa postavila a z labiek , boka , hrude a krku mi veľmi rýchlo tiekla krv.Zavolala som si vodu v tvare veľkej bubliny tak aby som sa do nej vošla celá.Voda na mňa spadla a ja som sa celkom vyliečila , vyliečila ma tak žeby mi netiekla z rán veľa krvi.Semessis sa ku mne rozbehla a chcela sa mi zahryznúť do krku ale ja som sa uhla a zahryzla sa jej do chvosta , zatiahla zaň a vytrhla jej poriadnu hrsť výhonkov.Semessis sa otočila a zahryzla sa mi do ramena.Ja som pustila jej chvost a spadla som na zem a nechala ju nech si robí čo chce.Potom ma to už prešlo a ja som sa zahryzla do jej hlavy a postavila som sa.Ťahala som ju za sebou a prudko s ňou trhla a ona vrazila do stromu.Semessis sa postavila a zavrávovala.Rozbehla som sa k nej a bokom do nej vrazila až vypľula krv.Chcela som to spraviť znova ale ona vycenila zuby a ja som do nich vrazila.Zuby mi zaťala do ešte nevyliečeného boku a ukrutne to bolelo.Ona sa ku mne rozbehla ale ja som svojou hlavou buchla do tej jej.Vycenila som zuby a keď sa ku mne otočila vrazila som svoje zuby do jej zatvorenej papule tak silno až som počula ako jej zub sa zlomil.Odstrčila som sa od nej a sledovala čo spraví. ,,Vládzeš ?"spýtala som sa jej lebo mi jej bolo ľúto. ,,Áno."povedala. ,,Fajn."povedala som a znova do nej vrazila ž spadla na zem.Začala som jej trhať srsť na jej bruchu až do krvi.Ona ma začala hrýzť do hlavy.Ja som pokračovala ďalej a Semessis mi uhryzla ucho ale len trocha lebo som strašne vrtela hlavou.Prestala som jej hrýzť brucho a pustila som sa do jej krku. ,,Vzdávam sa."zašepkala.Keby som nemala vlčí sluch vôbec by som ju nepočula.Okamžite som prestala. ,,Bola si môj prvý a najlepší protivník Semessis a dávam ti najväčšiu úctu.Veľmi ma potešilo , že si sa dobrovolne dala proti mne na boj.Ďakujem." povedala som. ,,Nápodobne."povedala.Išla som naspäť ku svorke a otočila som sa či ide za mnou ale jej už nebolo.
(Ďakujem Semessis , že si so mnou išla na boj =) a nech vyhrám ja alebo ty veľmi ma tešilo , že si bola môj protivník =3 )

Tiše jsem klusala lesem a podle pachu hledala Rose. Byl krásný, zářivý den, ptáčci si prozpěvovali svoje písničky a slunce pařilo tak silně, až mě napadlo, jestli souboj nepřesunout na jiný den. Tuhle myšlenku jsem ale rychle odmítla, protože jsem vážně chtěla zjistit, co je to štěně Rosie zač. Na první pohled vypadala jako taková ta vlčice, kterých je všude dost, ale já v ní viděla i něco dalšího. Něco... tajemného. Z mého přemítání mě vytrhl známý jelení křik. Takže vlčátko si jde ještě něco ulovit, pomyslela jsem si. Možná bych si taky mohla něco dát. S čumákem u země jsem začala prohledávat zem. Po chvilce jsem narazila na menší králičí noru. „Tak vylez, mrško,“ zašeptala jsem a vyvolala oheň, který jsem vpustila do nory. Za chvilku se z ní začal valit kouř a následně vyběhl ven menší králík. Rychle jsem ho chytila a snědla. Olízla jsem si čumák od krve a vyběhla za Rose, která už nejspíše taky dolovila. Po chvilce jsme se setkaly na kraji lesa. V dálce jsem uviděla kosti jelena. „Úspěšný lov, hm?“ ušklíbla jsem se na ní. „Jo. Připravená?“ zeptala se. „Já? Kdykoliv.“ Rose vběhla do lesa a já se vydala za ní. Místo na boj jsme nehledaly dlouho. Když jsem uslyšela řeku, a vypadalo to, že ona taky, bylo mi jasné, kde budeme bojovat. Obě jsme vyběhly tím směrem. Narazily jsme na velikou louku, která řeku lemovala. „Tady budeme bojovat,“ rozhodla Rosie a já jen přikývla. Postavily jsme se každá na jednu stranu. „Můžeme?“ zeptala se vlčice. „Já jo. Ty se ale ještě klidně můžeš vzdát, pokud chceš,“ ušklíbla jsem se drze. Rosie zavrčela a vyběhla proti mně. I já jsem se rozběhla. Když jsme se míjely, zahryzla jsem se jí do zadní nohy. Ona se neudržela a upadla. Rychle jsem jí obmotala kořeny a přišpendlila jí tak k zemi. „Hej,“ vyštěkla Rose a mrskla sebou. Několik kořenů povolilo, jiné se stále ještě držely. Přiskočila jsem k ní a začala jsem jí trhat tlapy. Rvala jsem z nich srst a následně i kůži. *Tohle vyhraju levou zadní,* pomyslela jsem si. V tu chvíli se Rose vyprostila z kořenů úplně a skočila po mě. Nejdříve mi natrhla ucho, pak mě škrábla do obličeje a nakonec se mi zahryzla do krku. Bolelo to teda dost, ale já se snažila soustředit se jen na Rose. Když se mi jí konečně podařilo setřást, naštvala jsem se a vychrlila jsem na ní oheň. V plících mi všechno žhnulo a v tlamě jsem cítila podivné teplo, ale povedlo se mi jí zasáhnout do stejné nohy, jakou jsem jí předtím rozcupovala. Rose sice uskočila, přesto ale byla hodně zraněná. Z řeky se vznesla vodní bublina, kterou k mému údivu nenamířila na mě, ale na sebe. Zranění se ji částečně vyléčilo. „Tak počkat, počkat. Co to je? Živá voda?“ zasmála jsem se. Rose mě za to jen zpražila pohledem. „A jak si tvoje vodička poradí s tímhle?“ Proměnila jsem se v medvěda a stoupla si na zadní. Pak jsem zařvala a rozběhla se k ní. Rose jen tak tak uhnula. Při mém druhém výpadu jsem jí škrábla do krku, odkud se vyvalila krev. Když se na mě rozzuřeně chystala vrhnout, proměnila jsem se zpět ve vlka a následně v Dark, díky schopnosti metamorfózy. To vlčici chtě nechtě vyvedlo z míry. Zastavila a já se po ní vrhla a začala jí rvát chomáče srsti. „Dark! Co to děláš?!“ zařvala Rose. Mrkla jsem na ní a proměnila se zpět do... no... ve mně. Uvěznila jsem jí kořeny znova, tentokrát ale mnohem silnějšíma. Zakousla jsem se jí do zraněné nohy, do břicha, a nakonec do krku. Užívala jsem si chuť její krve a modlila jsem se, aby se nevzdala. Rose něco začala mumlat. Ignorovala jsem ji a trhala jsem dál. Cítila jsem se tak úžasně, povýšeně.V tu chvíli se po mě ze všech (zbývajících) sil ohnala a hryzla mě do čumáku. Zasténala jsem a trošku kořeny povolila, takže je Rose rychle přetrhla a vrhla se po mě. Hryzla mě do nohy, já ji do šíje. Když trochu povolila stisk, ucukla jsem a kousla ji do břicha. Cítila jsem, jak se mi v tlamě znova vytváří teplo a když už to nešlo zadržet, plivla jsem po ní ohnivou kouli. A pak další a další. Strefovala jsem jí do všech částí těla. Ta úplně poslední ji odhodila asi pět metrů daleko a vyrazila ji dech. Rychle jsem za ní přiklusala a hryzla jí do krku. Vytrhla jsem chomáč chlupů, vyplivla ho a vytrhla další. Rose po chvíli vykašlala trochu krve, zavrčela a zhluboka se nadechla. Musela jsem se usmát nad její bezmocí. „Vzdáváš se?“ zeptala jsem se a nakrčila čumák. Pokud řekne ne, vrhnu se po ní a vymlátím z ní duši. Ale ona neodpověděla. Přišlo mi to nějaké divné. Náhle jsem za sebou uslyšela zvuk tekoucí vody. Mrštila po mě vodní bublinu a přimáčkla mě s ní k zemi. Posílala jich na mě tucet a přitom se pokoušela postavit. Nohy se jí sice podlamovaly, ale stála. Srst měla obalenou v krvi, celou slepenou, a na některých místech jí chlupy chyběly. Vrhla se po mě, přesně, jak jsem čekala. Začala mi rvát výhonky a já jen bezmocně vrčela. Když jsem chtěla vstát, přitlačila mě vodou zpět k zemi. Měla jsem poslední možnost. Pokusila jsem se ovládnout její vodu. A vyšlo to. Měla ovládání vody na fakt nízké úrovni, takže se mi povedlo vodní proud přesměrovat na ni. Když vyjekla a zeslezla ze mě, vyměnila jsem vodu za kameny. Házela jsem po ní šutry, hlínu, písek, prostě vše, co by se dalo magií země vynést do vzduchu. Rose se nechávala bít a bezmocně ležela a sténala. „Vzdávám se,“ řekla po chvíli chraplavým hlasem. Rány přestaly. „Chceš pomoct na nohy?“ zeptala jsem opatrně. „Ne... To je... dobrý,“ zasýpala a pokusila se vstát. Ale nohy ji tak nějak vypověděly službu. Povzdechla jsem si a došla jsem k ní. Pak ji zuby chytila za krk a vytáhla na nohy. Nakonec jsem jí podepřela a došla jsem s ní k vodě. Skočila do ní a tím si většinu ran zahojila. „Tak jo. Já už teda půjdu,“ usmála jsem se na ní. „Eh... fajn.“ Pak jsem si ještě na něco vzpoměla. „Byla jsi skvělá. Na nováčka sis vedla velmi dobře. Trošku potrénuj a jednou mě snad porazíš. Vůbec nelituju, že jsem tě vyzvala,“ řekla jsem popravdě. „Díky,“ usmála se Rosie a ponořila do vody hlavu. V tu chvíli jsem nechala zem pode mnou ustoupit a spadla jsem do jakési nory. Odtud jsem vyběhla směrem k mému úkrytu.

Potěšeně jsem klusala lesem a důkladně sledovala každý jeho kout. Gray běžel za mnou a pozoroval mě. Nejspíše mu bylo jedno, kde budeme bojovat, ale já chtěla více taktizovat. Perfektní místo by mi zajistilo jistou výhru. Jako by mi Gray četl myšlenky, podezíravě se zeptal „Proč vlastně vybíráš ty?“ Na to jsem měla už předem přichystanou odpověď. „Protože les znám lépe!“ odsekla jsem. „To není pravda,“ zavrčel tiše, ale já ho stejně slyšela. A pak jsem narazila na to nejdokonalejší místo vůbec – malý plácek s mladou, ještě žlutozelenou trávou a několika břízami. Bez rozmyšlení jsem do něj vběhla s svalila se do trávy. Cítila jsem, jak mě po těle laskají sluneční paprsky. Bylo to naprosto dokonalé místo. Zavřela jsem oči a usmála se. „Eh...“ odkašlal si Gray po několika minutách. „Jo?“ Zvedla jsem se a odměřeným krokem jsem obešla celou louku. Byla malinká, tak pětimetrová na každé straně. „Tady budeme bojovat? A... no, kdy začneme?“ zeptal se Gray. „Co třeba teď hned? Budeme hrát na kola. Přesněji řečeno 5 kol.“ „Fajn,“ přikývl a prudce se na mě vrhl. Rychle jsem ho zastavila několika kořeny, které ho doslova uvěznily ve výšce sotva půl metru nad zemí. Pokusil se je spálit, ale já jeho oheň bez problému uhasila. Chvíli sebou zmítal a snažil se vyprostit. Bylo mi jasné, že takto proti mně nemá šanci. A nejspíš to došlo i jemu. „Aargh. No tak jo. Tohle kolo jsi vyhrála,“ řekl a já ho pustila na zem. „Jsem neporazitelná,“ ušklíbla jsem se na něj, když jsme se vraceli na základní pozici. „To sotva,“ odsekl. „A kdo by mě teda přebil? Ještě mi řekni, že ty.“ „Co třeba Cheza?“ „Já mám tajnou zbraň, která by Chezu rozmáčkla.“ Usmála jsem se při pomyšlení na treanta, který ji drtí nohou. Jako švába. „Ah. Ale moc není vše.“ „Proboha, otevři oči! Víš, proč je alfa? Je mocná! Ostatní z ní mají strach!“ „Tomu se říká úcta.“ To slovo mě rozesmálo. „Tak já ti uctivě jednu vlepím, jestli hned teď nezačneme bojovat.“ Gray se ošil, jako bych ho právě hryzla a s vrčením se na mě vrhl znova. Tentokrát jsem se jeho výpadu prostě vyhla a kousla jsem ho do krku. Prudce sebou škubl, až mě svalil na zem, a když už to vypadalo, že mi rozkousne tepnu, vodním proudem jsem jej odhodila dalek od sebe. „Hej! To není fér, když používáš magii,“ zakřičel a vyprskl vodu, která mu uvízla v hrdle. Jeho hustá, černá a hlavně promočená srst se mu přilepila na kůži a on teď vypadal jako zmoklá kočka. Konečně jsem měla možnost podívat se, co se skrývá pod tou vrstvou srsti – měl dlouhé, dokonale tvarované nohy, velikou hlavu a dvě jasné žluté oči, které si mě nenávistně měřily. Hlasitě jsem se rozesmála. Tím jsem Graye zvládla dokonale vytočit. Rozběhl se proti mně, skočil a přišpendlil mě k zemi. *Takže kocourek si nenechá brnkat po nosíku! No tak fajn, tady máš, ty namyšlenej primitive!* pomyslela jsem si pobaveně. Vytvořila jsem kolem Graye sněhovou vánici zkombinovanou s prudkým větrem a v jakémsi ledovém tornádu jsem jej vynesla vysoko do vzduchu. „Kdo vyhrál?“ dráždila jsem ho. Byla jsem si jistá, že musí mrznout. „Dej mě d-d-dolů!“ zakoktal. „Kdo vyhrál?“ zopakoval jsem. Gray tlumeně zasténal a zakašlal. A pak se dlouhou dobu nedělo nic. Vůbec nic. „Hej, jseš tam ještě?“ zeptala jsem se a snesla jsem ho k zemi. Nevypadalo to, že by dýchal. Rychle jsem se k němu vrhla a tlapkou jsem do něho drkla. Jeho srst byla slepená a zamrzlá a vypadala opravdu komicky. „Žíješ?“ zeptala jsem se, i když to bylo docela zbytečné. Pak jsem si všimla jeho namodralého nosu, promrzlých končetin a bílých vousků. A v tu chvíli se na mě vrhl a kdyby mohl, zřejmě by mě i zabil. Jenže to on neudělal. Místo toho se jen ušklíbl a zamumlal „Jedna – jedna.“ Pak se ode mne odlepil a šel si stoupnout zpět na své místo. Taky jsem šla a přitom jsem na něj udiveně civěla, dokud mi to přeci jenom nedocvaklo. „Metamorfóza! Ty parchante! A já si myslela, že seš mrtvý.“ Vykřikla jsem. „Přestaň vykecávat a pojď bojovat,“ navrhl Gray, zřejmě potěšený svým výkonem. A pak zavyl. Z dálky se ozval skřehotavý zvuk přilétávajícího ptáka, dokud si přímo přede mně nesedl fénix. *Takže zvířátka,* pomyslela jsem si. *Uvidíme, jak si poradíš s tímhle*. „Grex kap, Mrikaj´Yn!“ přikázala jsem ve svém jazyce. Za mými zády se vynořilo malé zelené světélko, oblétlo mě a přeletělo k fénixovi. Přitom vydávalo podivné pisklavé zvuky, kterým jsem naštěstí taky rozuměla jen já. „Co si přeješ?“ zeptalo se mne. „Natři mu to!“ zasmála jsem se, i když pro Graye to muselo znít jako nesmyslné šmodrchání písmen. „Kdo to je?“ zeptal se tónem, který dával jasně najevo, že ze všech sil potlačuje smích. „Mrikaj´Yn. Tajná zbraň,“ usmála jsem se na něj. „Tak se ukaž, blikadýlko,“ řekl fénix. *No ne, on mluví?* podivila jsem se. Yn zamumlal něco, co ve prospěch vašeho zdravého rozumu překládat nebudu, a přilétl k jedné z bříz. Zastavil se u ní, chvíli si ji prohlížel, a pak do ní prostě vlezl. Věděla jsem naprosto přesně, co dělá. Posedl ji. Na stromě se začaly modelovat dvě béžové dřevěné oči, které několikrát zamrkaly a pak tlama, větší než samotný Gray. Kmen se začal rozšiřovat do mohutných měřítek, a ze stromu se rychle stal překrásný treant. Nebyl zrovna dvakrát veliký, ale zase to nebyl úplný prďola. 7 metrů do výšky, to už něco znamená... „Pane bože,“ zamumlal Gray se spadlou čelistí. Fénix se nenechal jen tak vyděsit a prudce se rozlétl proti Ynovy. Několikrát jej oblétl a pak z dálky nejméně jednoho metru vychrlil oheň přímo na jeho záda. Rychle jsem tam poslala vodní bublinu, aby mi Yn neshořel. „Co.. to je?“ zeptal se Gray a přiklusal k treantovi. Nevypadalo to, že by s ním chtěl bojovat. Věděla jsem, že mezi vlky Yn vyvolává přirozený respekt. A pak, když to Gray nejméně čekal, jsem po něm skočila a svalila jsem jej na zem. Sevřela jsem jeho krk v tlamě, tak, aby bylo jasné, že bych ho mohla zabít. „Dva – jedna,“ usmála jsem se. Gray zavrčel a škubl sebou, až jsem jej musela pustit. „Eh. Dobře, ale stále jsi ještě nevyhrála.“ „Já vím,“ přikývla jsem. Pak jsem zavolala Yna a ten opustil strom a opět jako zelené světýlko přiletěl ke mě. Kmen se mezitím rozpadl na prach. Fénix toho využil a vrhl se proti němu, naštěstí ale proletěl skrze jeho nehmotné tělo a zabodl se do země. „Můžeme bojovat?“ zeptala jsem se. „Jo. Do ní, Amber!“ zvolal Gray a já jsem hned pochopila, že se na mě fénix chce vrhnout. *To teda ne!* Usmála jsem se v duchu a ještě než fénix stihl něco udělat, ovládla jsem ho. Bylo to tak snadné. Soustředila jsem se na Amber ve své hlavě a na to, jak k ní v mysli mluvím. Představovala jsem si, jak jí ovládám, a voila, já ji fakt ovládla. „No tak! Spal ji!“ Gray se snažil ze všech sil, aby nezačal křičet. Heh. *Ukaž mu, koho teď posloucháš,* přikázala jsem jí. Amber vzlétla a poslala proti němu ohnivou kouli. Gray stačil jen tak tak uhnout. Jenže to už na něj letěla druhá a třetí rána. Ta poslední ho zasáhla a vytvořila mu nehezkou popáleninu. *To by stačilo. Teď leť domů,* řekla jsem fénixovi telepaticky při pohledu na ten ubohý chomáček chlupů. Amber mě poslechla a odlétla. Došla jsem k Grayovi a pošeptala „tři – jedna. Vyhrála jsem. A teď tě dostanu domů, jo?“ On na to jen tiše zasténal a pokusil se postavit. „Ne. Hrajeme na 5 kol. Ještě to páté.“ „Fajn. Když si chceš ublížit...“ přikývla jsem a šla se postavit na základní pozici. Gray se tam taky dokulhal. Když zavelel „Boj!“, bylo mi ho skoro líto. Ale i tak jsem udělala svůj nejoblíbenější trik – nechala jsem zem, aby pode mnou ustoupila a udělala tak díru, a když jsem do ní spadla, otvor nad mou hlavou se uzavřel. Dýchala jsem pomocí kyslíku, který jsem si vytvářela a viděla díky plamínku, který se vznášel kousek přede mnou. Udělala jsem krok. Pak druhý, třetí. Šla jsem a hlína ve předu ustupovala dozadu, kde se za mnou vlastně cesta uzavírala. Tak hodně jsem teď chtěla vidět Grayův nevěřícný výraz. Když jsem nad sebou ucítila kroky, vyskočila jsem tak prudce, že hlína sotva stihla ustoupit. Nejdříve mě denní světlo oslepilo, ale pak jsem rozpoznala siluetu vlka a rychle jsem se na ní vrhla. Svalila jsem Gray na zem a kousla ho do krku. Takže jsem vyhrála. Znova. Gray naštvaně zavrčel chtěl mě setřást, což bylo zbytečné, protože jsem se pustila sama. „Tak. Spokojený? Můžeme už jít?“ zeptala jsem se a podívala jsem se na Grayovu spálenou část těla. „Dojdeš to?“ Chtěla jsem se ujistit, že se dostane domů, kde by mu to Cheza vyléčila. „Jo,“ odsekl a vydal se směrem ke smečce. Já zůstala stát. Po několika krocích se Gray zastavil. „Ty nejdeš?“ zeptal se. „Ne. Já už se tam nevrátím.“ Zrovna teď se mi o tom nechtělo mluvit. Gray to asi pochopil. „Ah... Fajn. Tak teda sbohem.“ „Ahoj,“ usmála jsem se za ním a počkala jsem, dokud nevklouzne do lesa.

// Za prvé, moc se omlouvám, že to píšu až dnes, ale neměla jsem čas. Za druhé, Valmero měla jsi moc hezký příběh, velmi se mi líbí... A za třetí, nejsem zrovna ve své kůži, takže to možné nebude tak dobré, jak chci, ale snad vám to všem natřu ;D

"Nebudu moc rozepisovat, jak a proč jsme se dostali do arény, ale rozhodně jsme s Valmerou byly připravené prát se jak nejlépe to umíme. Byla jsem velice zvědavá, co ta vlčice dokáže. Ten den mrzlo až praštilo a ve smečce panovala klidná, uvolněná nálada. Dokonce i ti největší bručouni si tentokrát v hledišti špitali a smáli se, div se za břicho nepopadali. Vell tam samozřejmě byl s nimi, připraven mě povzbuzovat. Hned, co Cheza zavyla na znamení, že souboj může začít, dopadla na zem první dešťová kapka. Cheza musela zavýt ještě jednou, hlasitěji a znovu, protože většina vlků (včetně mě s Valmerou) se dívala na nebe. A když Cheza zavyla do třetice, celá rozrušená, začal opravdový slejvák. Brzy jsme s Valmerou nestáli na písku, ale na rozbahněné břečce. Ale ani jedna z nás nehodlala souboj ukončit. 'Hej, Valmero, ještě to můžeš vzdát, jestli nechceš být do smrti na vozíčku,' zavrčela jsem. Valmeře se zvedl koutek úst v pobavený úšklebek. 'Od tebe si kožich vyprášit nenechám!' Samozřejmě, že to byly jen plané řeči, navzájem bychom si tak hodně neublížily. Koneckonců, byla to moje kamarádka. Když už jsme skončili s mluvením, rychlým pohybem tlapy jsem Valmeře mrskla bláto do očí, a na chvíli jsem ji oslepila. To rozhodně nečekala. Začala sebou zmítat a vytvořila kolem sebe mračna jako ochranu, abych ji zatím nemohla napadnout. Bez přemýšlení jsem do nich vskočila a uhýbala jsem jiskřícím bleskům, které se mě snažili zasáhnout. 'Tak to bude hodně lehké,' špitla jsem a podle jsem přimhouřila oči, stále si prorážejíc cestu mezi tmou. Jenže když už jsem byla skoro u Valmeřina krku, ten největší blesk mě zasáhl přímo do levé plece. Přiznávám, že jsem na nějakou chvíli nevěděla, která bije, a když už jsem se probudila, Valmera se nade mnou pobaveně skláněla. Stále ještě měla kousky bláta u očí, a já byla v šedožluté břečce obalená celá. I v tlamě jsem měla podivnou, písčitou pachuť. Její přední tlapu mi položila na břicho, takže jsem se nemohla pohnout. 'A co uděláš teď, Siso?' zasmála se. Místo odpovědi jsem Valmeru prudce rafla do nohy a smetla jsem ji větrem k zemi. Teď se zašpiní i ona, pomyslela jsem si, je to 1:1. Když se vyškrábala na nohy, už jsem se po ní vrhala. Ona mě ale zastavila velkou vodní bublinou. Obě dvě jsme byly promoklé, špinavé a kdoví, co ještě. Každopádně se mi tenhle druh souboje líbil. Bylo to lepší, než bezduché posílání všech elementů proti sobě na vařícím písku. Vesele jsem zavrčela a oklepala jsem se. Pak jsem Valmeru podkopla a kousla do břicha, ze kterého se ihned vyvalila krev. A pak jsem jí kousla znova a znova, dokud nebyla celá podrápaná a zničená. Na chvíli mi té zmoklé, opelíchané vlčice bylo líto, ale zármutek mě rychle přešel, protože mě Valmera prudce svalila k zemi. Vyděšeně jsem vyjekla a pokusila jsem se jí svázat nohy šlahounem, který jsem vyvolala. Neúspěšně. Jen co si ho všimla, obalil jej led, a pak se šlahoun rozpadl na tisíce malých střípků. Mezitím jsem po ní skočila a změnila se v obrovského hada, který se jí začal obmotávat kolem krku. Nevěděla, co dělat, a tak jen zoufale zakoktala: 'Pusť mě! Honem, dusím se!' Ale já stisk nepovolila. Po chvilce omdlela, pak teprve jsem se proměnila zpět. Přišla za námi Cheza, ohlásila, že jsem vítězem, a pak si starostlivě odtáhla Valmeru na Léčivou louku, kde zůstala, dokud se neprobrala."

Když skončím s vyprávěním, vlčata na mě nevěřícně koukají. Jako první něco řekne Ricky, kterému se konec příběhu moc nezamlouvá. Laura se mezitím vyděšeně schoulí v koutě a opakuje "Valmero, Valmero, promiň, promiň"
"Cože?!" zakňourá Ricky, "Žádné kung-fu chmaty, žádné kouzla, prostě jsi ji omráčila?"
Pomalu přikývnu. Je k neuvěření, co ten malý uličník dokáže vymyslet. "Byl to jen souboj," přesvědčím ho nakonec, "Netrénovali jsme s katanou, ani jsme nepořádali žádné modlitební bůhví co. Jen jsme se prali."
"Při tom ale není žádný vzrůšo," přidá se Dexter.
"Jo mami, ty bys ji dostala, kdybys chtěla," i Suzie je proti mě, což mě trochu udivuje. Většinou je totiž na mé straně.
"Ale neudělala to!" křikne Vell. Otočím se a na chvíli se zahledím do jeho jasných očí, hlubokých jako dvě studánky a pak sklopím zrak. Vell se usměje. "A teď honem děti, je čas spát. A žádné protesty."