Sluneční les

Prvně chudák Suisen nechápala, ale tak nějak jí to začalo postupně docházet.
Na toho zajíce teda Yu koukala taky? A Terka taky nebo tu je čirou náhodou? Přemýšlela a koukala po těch dvou. Asi by jí za chvíli začala moc bolet hlava, kdyby se snažila na to přijít.
Nakonec se uchechtla a přěšlápla, aby byla k vlčicím blíže a usmívala se.
„Mám se skvěle, ale jestli tu všechny sedíme teď, protože jsme všechny chtěli chytit stejného zajíce, tak jsem trochu zmatená " pověděla a koukala na ně. Pak sebou trochu zatřepala a trochu radostně jíkla. „A jestli je to pravda, tak si toho zajíce zamlouvám dopředu! " řekla s nadšením v hlase.

Jen co se vlčice dosmála, tak se zvedla a doklusala k Terce a Suisen. Terčinu otázku zaslechla, ale nechtěla odpovídat na takovou dálku. ,,Zdravíčko, já se mám dobře, co vy?" usmála se Yu-Jie na obě vlčice, ale ublížený výraz Suisen znovu Yu-Jie rozesmál. ,,Promiň Sui, číhala jsem na něj a pak si vás všimla. Přišlo mi to vtipné.." To byla chvíle, kdy se Yu-Jie snažila usmát roztomile, aby na ní náhodou Suisen neseslala nějaké kouzlo. Sice se Suisen tvářila ublíženě, ale v očích se smála.

Moje sledovanie známej vlčice a jej zajaca mi preruší hlasný smiech. Hlavu okamžite vrátim do rovnej polohy a oči zabodnem do Yu-Jie ktorú som si do teraz ani nevšimla a musím sa na ňu usmiať. *Ako je možné že som ju neznášala?* Pomyslím si a musím nad svojou chybou len v duchu pokrútiť hlavou. Keď sa znovu započúvať do ich smiechu, tak musím uznať, že mi ich smiech chýbal rovnako ako celá naša svorka. Keď nakoniec svoj pohľad znovu presuniem na Suisen a na jej obeť, zistím že som sa zmýlila. Našu partiu už tvoria len traja vlci a žiadny zajac. Zarazene sa pozriem na obe vlčice a vybuchnem do smiechu spolu s nimi. Pomedzi smiech len horko ťažko zo seba dostanem: " Tak ako vidím, budeme všetky hladné." Poviem pobavene a naposledy sa uchechtnem. Nakoniec sa postavím a podídem bližšie k nim. " Zdravím dámy, ako sa dnes máte?" Spýtam sa milo a na mojej tvári sa ukáže priateľský úsmev.

Už už se připravovala pro chycení zajíce, ale furt z nějakého důvodu se křičela stále v trávě. Něco jí na tom všem muselo nehrát, jinak by se teď už honila za zajícem, na kterého se jí tak zbývalo sliny. Proto stále čekala v křoví, než její tělo sebou škublo do skoku, když zaslechla něčí smích. To jí přimělo ne koukat na zajíce, ale na majitele smíchu a ona si tedy rychle stoupla pořádně na všechny čtyři.
Jak si všimla smějící se Yu, tak na ní nechápavě koukala. Než jí došlo, že díky tomu utekl ten zajíc.
„Yuuuuuu~. To měl být můj pokrm" skoro až bolestně zasténala a sedla si na zadek.
Její čumák závětřil i někoho jiného, a tak se jí naskytl pohled i na Terku. A to jí zmatek snad ještě víc.

Kde si v houští se skrýval obří hromový zadek vlčice. No, bylo to velké houští. Vlčice číhala na krásného zajíce. Pro vlka snídaně, pro hromového vlka jednohubka, ale chutná jednohubka! Yu-Jie nejen sledovala zajíce, ale i si prohlížela okolní terén, když tu ji najednou uviděla. Tu černobílou vlčici, vedle které se vždy Yu-Jie cítila trochu škaredě. Byla to Terka a úsměvem na rtech seděla a sledovala cosi před sebou. Yu-Jie se zamračila. *Kam to Terka kouká?* ptala se sama sebe a pak spatřila skrčenou krásně do barev duhy zbarvenou vlčici , jak velmi vážně číhá na toho samého zajíce, co Yu-Jie. Hnědobílá vlčice propukla v hlasitý smích a nejen že vyplašila hejno ptáčků, ale i toho krásného zajíce, na kterého se obě tak zřejmě těšily.

Známy pach sa rozprestieral po celom lese a tak som ho s veľkým elánom začala prenasledovať. Ňufák mám nacapený k zemi aby som nestratila stopu ale pritom moje oči behajú po okolí aby som náhodou niekoho neprehliadla. Keď zrazu zbadám postavu pred sebou, zastavím a zdvihnem hlavu od zeme. S úsmevom na tvári sa pomaly blížim k Suisen, keď mi zrazu docvakne že na niekoho poľuje. Zastavím sa v strede pohybu a pomaly si sadnem na zem. Som dosť ďaleko od nej a jej koristi aby som oboch nevyrušila ale dosť blízko na to aby som videla ako sa jej lov podarí. Nakloním hlavu do boku čo zapríčiní, že moja ofina padne na jednu stranu a ja už sledujem vlčicu len nezakrytím okom. Na mojej tvári sa usadí široký úsmev a s pomocou ohňa si zohrejem svoje mrznúce telo.

Suisen si klečela v lese a čítala na kořist, co se jí pohybovala nedaleko ní. Měla hlad a to pěkně velký. Jenže sama si přišla celkem zlenivělá z poflakování se, že si nebyla jistá, že vůbec něco dokáže ulovit. I tak se teď snažila ulovit zajíce, na kterého se jí doslova sbíhali sliny.
Teď tě ulovím, běloušku. Pomyslela si, aby se nějak povzbudila v mysli a s pomalými kroky se začala platit k zajíci.