Až měsíc stoupne na klenbu nebeskou,
a hvězdy ozáří skály holé.
Nechám se vést tou světluškou
přes rozlehlé naše území celé.

Až vítr mraky bílé odežene
kamsi za obzor vzdálený,
pak část mne se rozpomene,
špatné je být ve vzpomínkách lapený.

Kroky mé vede světélko.
Jdu za ním co noha nohu mine.
Už bliká jenom malinko.
Snad se mi nerozplyne.

Zvonky pod tlapkami zvoní,
ztrácejí svůj zlatý pel.
Louka v noci krásně voní.
Co bych teď dělat měl?

Dál bludička mě vede,
světélko její se třepotá.
Tmavá tma tam, vedle jedle!
Na jiného číhá liška ukrytá.

Uhasíná průvodkyně,
světluška má maličká.
Nad hladinou létá líně
nyní tmavá, zhasnutá.

Vidím vodu a v ní hvězdy,
diamanty bílé v hlubině.
Obdivovat jejích krásy,
mohl bych, nebýt té žízně.

+ 80 Vp.
- Row