"Koukáš na to škrábnutí?" Odhadl Ian, když viděl Kageho, jak třeští oči na jeho záda a cosi cedí mezi zuby. "To nic není. Něco mi říká, že dneska nebude ani první ani poslední." Pravdou však bylo, že ho zranění nepříjemně pálilo. Kage se nejistě usmál, ale dnes opravdu nebyl ve své kůži. To Ian viděl i bez toho, aby mu četl myšlenky. Namáhavě se opět začali brodit sněhem. Jak postupovali, vzduch kolem nich houstl magií víc a víc. K epicentru téhle události, ať už byla jakéhokoli rázu, to nemohlo být daleko. Nevyřčený předpoklad jim potvrdil výhled hned z následující paseky. V obloze nad starým dubem zela duhově opalizující díra, okolo které se neustále hemžily stříbrné tečky. Co bylo ale ještě divnější, Kage zaslechl smích členů vlastní smečky v lese kdesi před nimi.