Šedý vlk byl čím dál víc nesvůj. Sníh mu ztěžoval pohyb vpřed, jako by jej ani nechtěl pustit dál. Kage měl pocit, že se musí brodit i vzduchem. Když dorazili na paseku, překvapila ho ta díra v obloze. Byla nádherná ale i děsivá. "Ostatní jsou v lese. Myslíš že jsou v pořádku?" Zeptal se Iana. Po tom démonovi v lese o ně měl vážně strach. Při pokusu o další krok se mu packy nějak zamotaly a vlk se zabořil čumákem do sněhu. Odněkud nebo možná odnikud dolehl k uším obou přítomných hlas. Hlas který se předtím smál malému vlku v hlavě. "Je roztomilé jak se staráš o ostatní, když se nepostaráš ani sám o sebe." Slovo roztomilé znělo v podání mluvčího jako ta nejhorší urážka a celá věta působila výsměšně. Kage zakňučel a vyhrabal se zpět na nohy. Začal se rozhlížet, nikde však ty rudé oči neviděl. Ani její dlouhou srst podobnou černému kouři.