"Ona je z té smečky se kterou jsme bojovali..." Řekl šedý vlk. Pak jen ťapkal vedle tygra. Ani jeden z nich nejspíše neměl co říct. "Ona je můj stín." Zamumlal. Byla tu jedna vtipná náhoda. I jeho jméno znamenalo stín. "A nic ji zpět nepřivedlo. Jen ji to nechalo vyjít na světlo." Zamumlal. Ona nikdy neodešla, byla pořád s ním. Děsila ho.
Když se přiblížili ke sněžnému valu, malému vlku bylo jasné, že se zase ztrapní a ona se mu opět bude smát. Napřed se bránil, Ian ho však přemluvil a tak Se Kage pokusil dostat nahoru. Jistě že se mu to nepodařilo.
Bohu dík že ho Ian vytlačil nahoru, jako nákupní vozík. Tohle přirovnání by šedý vlk sice využil jen, kdyby věděl, co to je nákupní vozík, ale kdyby to věděl, přišlo by mu to celkem trefné.
Dost si oddychl, když se konečně dostali nahoru. Podíval se před sebe. Vypadalo to tak hezky. Bylo to sice divné, ale vypadalo to, že se baví. Kage by si chtěl taky hrát. Zároveň se ale bál těch věcí nahoře. Ian je nazval ledovými démony, že? A ty proudy či co ho znervózňovaly. Na květinách ani motýlech si ničeho zvláštního nevšiml. Ne dokud se znovu neozval Senčin hlas. "Dívej se pořádně, nemehlo." Malý vlk sice neměl ve zvyku poslouchat démonické hlasy stínů které ho terorizují, ale díky ní si opravdu všiml fialových záblesků. Jeho chuť jít si hrát opadla. Vážně to bylo špatně.