// Za prvé, moc se omlouvám, že to píšu až dnes, ale neměla jsem čas. Za druhé, Valmero měla jsi moc hezký příběh, velmi se mi líbí... A za třetí, nejsem zrovna ve své kůži, takže to možné nebude tak dobré, jak chci, ale snad vám to všem natřu ;D

"Nebudu moc rozepisovat, jak a proč jsme se dostali do arény, ale rozhodně jsme s Valmerou byly připravené prát se jak nejlépe to umíme. Byla jsem velice zvědavá, co ta vlčice dokáže. Ten den mrzlo až praštilo a ve smečce panovala klidná, uvolněná nálada. Dokonce i ti největší bručouni si tentokrát v hledišti špitali a smáli se, div se za břicho nepopadali. Vell tam samozřejmě byl s nimi, připraven mě povzbuzovat. Hned, co Cheza zavyla na znamení, že souboj může začít, dopadla na zem první dešťová kapka. Cheza musela zavýt ještě jednou, hlasitěji a znovu, protože většina vlků (včetně mě s Valmerou) se dívala na nebe. A když Cheza zavyla do třetice, celá rozrušená, začal opravdový slejvák. Brzy jsme s Valmerou nestáli na písku, ale na rozbahněné břečce. Ale ani jedna z nás nehodlala souboj ukončit. 'Hej, Valmero, ještě to můžeš vzdát, jestli nechceš být do smrti na vozíčku,' zavrčela jsem. Valmeře se zvedl koutek úst v pobavený úšklebek. 'Od tebe si kožich vyprášit nenechám!' Samozřejmě, že to byly jen plané řeči, navzájem bychom si tak hodně neublížily. Koneckonců, byla to moje kamarádka. Když už jsme skončili s mluvením, rychlým pohybem tlapy jsem Valmeře mrskla bláto do očí, a na chvíli jsem ji oslepila. To rozhodně nečekala. Začala sebou zmítat a vytvořila kolem sebe mračna jako ochranu, abych ji zatím nemohla napadnout. Bez přemýšlení jsem do nich vskočila a uhýbala jsem jiskřícím bleskům, které se mě snažili zasáhnout. 'Tak to bude hodně lehké,' špitla jsem a podle jsem přimhouřila oči, stále si prorážejíc cestu mezi tmou. Jenže když už jsem byla skoro u Valmeřina krku, ten největší blesk mě zasáhl přímo do levé plece. Přiznávám, že jsem na nějakou chvíli nevěděla, která bije, a když už jsem se probudila, Valmera se nade mnou pobaveně skláněla. Stále ještě měla kousky bláta u očí, a já byla v šedožluté břečce obalená celá. I v tlamě jsem měla podivnou, písčitou pachuť. Její přední tlapu mi položila na břicho, takže jsem se nemohla pohnout. 'A co uděláš teď, Siso?' zasmála se. Místo odpovědi jsem Valmeru prudce rafla do nohy a smetla jsem ji větrem k zemi. Teď se zašpiní i ona, pomyslela jsem si, je to 1:1. Když se vyškrábala na nohy, už jsem se po ní vrhala. Ona mě ale zastavila velkou vodní bublinou. Obě dvě jsme byly promoklé, špinavé a kdoví, co ještě. Každopádně se mi tenhle druh souboje líbil. Bylo to lepší, než bezduché posílání všech elementů proti sobě na vařícím písku. Vesele jsem zavrčela a oklepala jsem se. Pak jsem Valmeru podkopla a kousla do břicha, ze kterého se ihned vyvalila krev. A pak jsem jí kousla znova a znova, dokud nebyla celá podrápaná a zničená. Na chvíli mi té zmoklé, opelíchané vlčice bylo líto, ale zármutek mě rychle přešel, protože mě Valmera prudce svalila k zemi. Vyděšeně jsem vyjekla a pokusila jsem se jí svázat nohy šlahounem, který jsem vyvolala. Neúspěšně. Jen co si ho všimla, obalil jej led, a pak se šlahoun rozpadl na tisíce malých střípků. Mezitím jsem po ní skočila a změnila se v obrovského hada, který se jí začal obmotávat kolem krku. Nevěděla, co dělat, a tak jen zoufale zakoktala: 'Pusť mě! Honem, dusím se!' Ale já stisk nepovolila. Po chvilce omdlela, pak teprve jsem se proměnila zpět. Přišla za námi Cheza, ohlásila, že jsem vítězem, a pak si starostlivě odtáhla Valmeru na Léčivou louku, kde zůstala, dokud se neprobrala."

Když skončím s vyprávěním, vlčata na mě nevěřícně koukají. Jako první něco řekne Ricky, kterému se konec příběhu moc nezamlouvá. Laura se mezitím vyděšeně schoulí v koutě a opakuje "Valmero, Valmero, promiň, promiň"
"Cože?!" zakňourá Ricky, "Žádné kung-fu chmaty, žádné kouzla, prostě jsi ji omráčila?"
Pomalu přikývnu. Je k neuvěření, co ten malý uličník dokáže vymyslet. "Byl to jen souboj," přesvědčím ho nakonec, "Netrénovali jsme s katanou, ani jsme nepořádali žádné modlitební bůhví co. Jen jsme se prali."
"Při tom ale není žádný vzrůšo," přidá se Dexter.
"Jo mami, ty bys ji dostala, kdybys chtěla," i Suzie je proti mě, což mě trochu udivuje. Většinou je totiž na mé straně.
"Ale neudělala to!" křikne Vell. Otočím se a na chvíli se zahledím do jeho jasných očí, hlubokých jako dvě studánky a pak sklopím zrak. Vell se usměje. "A teď honem děti, je čas spát. A žádné protesty."