Dnes se mělo konat ,,druhé kolo“ zápasu mezi mnou a Jadem.
-
Bylo ráno…..Velmi,velmi brzo ráno.Slunce ještě ani neprosvítalo přes vrcholky hor, a už vůbec se nevyhouplo na oblohu.Snadněji řečeno: Ještě stále byla tma jako v pytli!

Ale komu to vadí?No….mně určitě ne…Dnes totiž budeme bojovat brzy ráno až do svýtání.Miluju východ a západ slunce.V tu chvíli je totiž tak ohnivé a rozpálené jako mé oči.Ale to jsme odbočili vraťme se tedy k tématu.
Probudím se ve svém oblíbeném rohu jeskyně..Jsem tu sama.Tedy skoro sama.Docela mě překvapilo že tu spí i Jade.Má přeci svůj úkryt no ne?Ale co už.Cosi zabrblám a protáhnu se.Poté si stoupnu a jdu až za Jadem. Jemně se mu zahryznu do křídla a zatáhnu za něj. ,,No tak vstávej paroháči!“ mumlám s křídlem v puse..Jade sebou je trhne a otevře oči.Já pustím jeho křídlo a vyběhnu ven.Za chvilku jsem zpět a dívám se na Jadea.Ten na mě jen nechápavě zírá jelikož před ním stojím s liánou v tlamě.Naznačím mu aby se postavil.Uposlechne mě a já jdu k němu a liánou mu zavážu křídla k tělu. ,,Jen takový malý experiment jestli se v boji obejdeš bez křídel.“ Ušklíbnu se na něj. ,,Myslíš si že ne?“ odsekne poněkud uraženě. ,,Nevím.“ Mrknu na něj a rozběhnu se k aréně.
-
Jakmile dorazím na místo vejdu dovnitř.Okolo mne začnou okamžitě štěkat členové smečky.Nejprve si arénu pozorně prohlížím jako bych ji viděla poprvé.Nevynechám žádný detail.Okolo…vlastně všude po zemi je písek.Písek který mne příjemně hřeje do tlapek.A nakonec měsíc který už se chystá zajít za obzor a uvolnit tak místo slunci.Jdu na jeden konec arény a s překvapením zjišťuji,že Jade už je na tom druhém.Takhle svázaný vypadá celkem směšně.Uvidíme jak mu to půjde.
Najednou se postaví do bojové pozice a tím boj započne.Napodobím ho a začnu vrčet.On udělá to samé.Poté na ráz vykročíme.Ne takhle.Nikdo nezaútočí.Ale začneme kolem sebe chodit do kola.Po třetím kolečku se zastavím a hrábnu tlapou do písku.Ten se pod ní rozpráší do všech stran.Jade se na mne nechápavě podívá a já se jen ušklíbnu.Rychle se rozběhnu proti němu připravena k útoku.Jade se nejprve snažil vzlétnou ale došlo mu,že jsem mu křídla zavázala.Skonil tedy hlavu a nastavil mi své parohy.Na poslední chvíli to vyberu a ladně ho přeskočím.Rychle se otočím zpět k němu a on ke mně.Vyšlu na něj ohnivou kouli ve snaze ho tím omráčit.Můj plán ale selhal.Chytá ji do svého paroží což mě udivuje.Pošle ji zpět na mně.Nic si z toho nedělám a otevírám tlamu dokořán.Oheň mi do ní vlítne a já rychle běžím za Jadem.Rozhodnu se pro svůj trik.Začnu kolem něj běhat do kolečka a přitom před sebe plivu plameny.Jakmile jsou po celém obvodu kruhu začnu po nich běhat.A zrychluji.Mé tornádo už je téměř hotové.Stáčí málo a uzavře se nad Jadem Jenomže…Jakýmsi zázrakem se vznese do výšky a mně dojde že jeho magií je pravděpodobně vzduch.Přestanu běhat a udýchaně na něj hledím. ,,Hej!!Tohle jsme si nedomluvili!“ křičím přes celou arénu. ,,Řekla si že nesmím používat křídla!Né magii!“ ušklíbne se.Já sena něj jen naštvaně podívám.
Snese se níž a já toho využiji.Chytím se liány která mu visí z břicha a omylem ji rozvážu.Mezitím vyletí výš a já se zahryzávám do jeho křídla.Poté přelezu na hřbet. ,,Tohle už jsme zažili ne?“ promlouvá pobaveně. ,,Mě to moc vtipný nepřijde!“ štěkám po něm přičemž se mi rozpálí tlapy.Ani si to neuvědomím a Jade zakňučí a ztrácí kontrolu nad letem.Nakonec sletí níž a já z něj seskočím. ,,No tak dělej!Pojď bojovat!“ Jade se chvilinku rozmýšlí ale nakonec si stoupá všemi čtyřmi na zem.Poté si všimnu oblohy která už se velmi pomalinku rozjasňuje a je vidět kousíček rudého slunce.Usměju se.Poté začnu běhat po aréně tak,abych rozvířila co nejvíce písku.Ten stoupá do výšky a za cvhíli si připadám jako v písečné bouři.Mezi zrníčky písku prosvítá rudá sluneční zář a vypadá to kouzelně.Chvíli takhle ,,tancuji“ po aréně a naslouchám krokům Jadea.Je to jako včera.
Poté se ale vzpamatuji a vyřítím se proti němu.Zahryzávám se mu do tlapy.Jade jen úlekem hryže do prázdna.Najednou se mi ale zahryzne do ocasu,já vyjeknu a pustím jeho tlapu.Vysmeknu mu svůj ocas z jeho čelistí a sleduji jak písek padá na zem.Oslňuje mne sluneční zář.Znovu se vzpamatovávám a vyrážím proti Jadeovi.Útočím.On se ale mému útoku jen ladně vyhýbá.Takto nějak to pokračuje.Střídáme se mezi sebou ale pokaždé naše čelisti sklapnou na prázdno.Až najednou se mi přece jen něco povede.Zakousnu se mu do krku a svalím ho na záda.Jade se ale bleskově zakousává do toho mého.Překvapeně mu hledím do očí.Poté se rozesměju a navzájem se pustíme.Jade se přidá ke mně.
,,Takže zase remíza?“ usměju se. ,,Jasně.“ Odpoví a otře se o mně. Na tu chvíli si Dark uvědomuje co se stalo dnes, a co včera.Najednou dostává zvláštní ale příjemný hřejivý pocit u srdce.Je to pocit, který nezažila už hodně dávno.Pocit jehož název už dávno zapomněla.Pocit na který nechce zapomenout. Zatřesu hlavou a rozpačitě se usměju. ,,Tak zase někdy.“ Rozloučím se a odbíhám do lesa.