Pršelo. Průhledné kapky mi zvlhčily křídla. /Super, nebudu moct létat./ Ozvalo se v hlavě. Došla jsem k aréně a podívala se na Akiko. Byla zmoklá stejně jako já. /Magie sněhu ti bude k prdu./ Málem jsem to řekla nahlas. Kývla jsem hlavou na pozdrav a vešly jsme společně dovnitř. Písek byl mokrý, bylo jasné, že po boji, budeme mít srst plnou špíny a drobných zrnek. Stoupla jsem si do levé čáti, jak jsem měla ve zvyku. Byly jsme tam jenom my dvě, nikdo jiný. Usmála jsem se. Tlapkou jsem hrabala v písku. Akiko vystartovala první. Možná ji výhra trochu zaslepila, třeba mě podcení. To by bylo fajn. Vrhla po mě blesk, trochu jsem sklopila hlavu, aby mě netrefil a nenápadně tvořila malé kuličky z mokrého písku. Vysílala po mě další a další blesky, vodní koule a bůh ví co ještě. Většině jsem se vyhla, avšak některé části těla byly ožehnuté. Zastavila se deset metrů ode mne a sledovala každý můj pohyb. Začalo ji to být divné. Vyslala další blesk. Ve zmatku, který následoval, jsem si stoupla na zadní, kuličky z písku jsem měla položené mezi peřejemi křídel. Udělala jsem otočku o 360 stupních a hodila kolem tuctu hrubě namačkaných kul. Asi osm dopadlo na cíl a Akiko na chvíli ztratila rovnováhu a především - připravenost. Rozběhla jsem se k ní a odhodila ji na záda. Přikryla jsem ji křídlama a kouli kterou jsem měla v puse, jsem ji hodila do očí. Vzala jsem ji za promočený krk a odhodila ji. Vyslala pár blesků, které mě minuly o pěkných pár metrů. Přiblížila jsem se k ní. Otírala si oči a čistila srst. ,,Vyhrála jsi." Řekla s úsměvem. Obtočila jsem se kolem ní a pomohla ji s úpravou srsti.