Bug nesnášela zimu. Všude sníh, který mrazí polštářky a slepuje srst! Ale to nebyl jediný důvod, zimní krajina z ní sála energii. Všechno je temné a zahalené mlhou, dny jsou krátké a noci až moc dlouhé. Hlasy až moc časté a silné. Bug byla odhodlaná i přes bolesti hlavy a neustálý šepot boj vyhrát. Nikdy už neřekne slova prohry. Tvrdohlavost je dobrá motivace. Brány arény se otevřeli a nechali nahlédnout slunečním paprskům přes dřevěné vrata. Bug vstoupila a všimla si Naomi. S širokým šibalským úsměvem koukala na Bug. Ležela na zemi a bylo jí jasné, že si přišla dát druhé kolo. Akorát nečekala tento vzhled její známé soupeřky. Naomi trochu nejistě hleděla na nově příchozí. ,,Kdo jsi?" zeptala se. ,,To jsem já, Bug." ,,Ale to přece-" Bug na nic nečekala a vrhla se po vlčici s náramkem. V poslední chvíli se od Naomi odrazila ocasem a skočila do výše. Naomi zaryla drápy do prázdna a napjala svaly. Hodila po Bug pár vodních koulí. Kapky se vpíjely do písku. Bug seskočila na zem a obalila kolem sebe žraločí ploutev. Voda se dotkla šupin a opadla. Žádné škody nenadělala. Naomi vyběhla a udělala magií vlnu, kroužící kolem Bug. Začala vytvářet iglů z chladných ledovců a zároveň si nedávala pozor na nohy. Šance se naskytla. Věděla, že taková chvíle bude následovat. Bug vyhodila ploutev z vodního vězení a podkopla Naomi všechy čtyři nohy. Spadla na zem a iglů se rozpadlo. Bug na nic nečekala a vrhla se po vlčici. Ta nastavila drápy před břicho a Bug hrudníkem tvrdě narazila na jehlice. Vykašlala krev a ještě s větší kuráží praštila ocasem Naomi do hlavy. Zároveň se zakousla do packy a omylem vyvlékla Naomi náramek. S dunivým zvukem upadl na zem. Naomi se zajíkla a sklopila uši. ,,Vyhrálas..." Bug bez výrazu kývne. ,,Ne, prohrála jsem. Kdyby jsem ti omylem nesundala ten náramek, tak to mohlo dopadnou všelijak." zvedne Naomi ze země a opráší ji. ,,Někdy si to musíme zopakovat." Rozhodně boje budou oblíbenou zábavou zelené vlčice s dredy.