Už už se připravovala pro chycení zajíce, ale furt z nějakého důvodu se křičela stále v trávě. Něco jí na tom všem muselo nehrát, jinak by se teď už honila za zajícem, na kterého se jí tak zbývalo sliny. Proto stále čekala v křoví, než její tělo sebou škublo do skoku, když zaslechla něčí smích. To jí přimělo ne koukat na zajíce, ale na majitele smíchu a ona si tedy rychle stoupla pořádně na všechny čtyři.
Jak si všimla smějící se Yu, tak na ní nechápavě koukala. Než jí došlo, že díky tomu utekl ten zajíc.
„Yuuuuuu~. To měl být můj pokrm" skoro až bolestně zasténala a sedla si na zadek.
Její čumák závětřil i někoho jiného, a tak se jí naskytl pohled i na Terku. A to jí zmatek snad ještě víc.