VZHLED A SCHOPNOSTI
Základní údaje
- Hmotnost: podle poddruhu 16‒65 kg, v Evropě průměrně 35‒45 kg, samci jsou těžší než samice
- Výška: 66‒81 cm
- Vzhled: největší psovitá šelma s variabilní barvou srsti, od bílé přes rezavou a šedou k černé, u nás nečastěji šedá s hnědavými tóny, břicho bělavé
Vlk obecný je největší psovitá šelma. Samice bývají menší než samci, velikost vlka záleží také na poddruhu. Vlci žijící na severu jsou obecně větší než poddruhy z jižní části areálu.
Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu, liší se však od něj v několika drobnostech. Má širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči, kratší a výrazně trojúhelníkovité uši, volně svěšený ocas a výrazně odlišné držení těla.
Citlivý čich, noční zrak
Nejdůležitějšími vlčími smysly jsou čich a sluch. Čich je stokrát až milionkrát lepší než u člověka. Vlk dokáže za dobrých povětrnostních podmínek svoji kořist zvětřit na vzdálenost několika kilometrů. V lesnatých oblastech s nízkou hustotou velkých kopytníků je čich jistě nejdůležitějším smyslem, který vlkům umožňuje vyhledání kořisti a lov.
V otevřených planinách nebo v tundře však může být stejně důležitý i zrak. Ostrosti, s jakou vidí člověk, se vlci nevyrovnají, sítnici jejich oka však pokrývá řádově 4‒5x více tyčinek než sítnici lidskou, což má význam především pro noční vidění. Vlci dokáží velmi dobře zachytit i nepatrný pohyb a v oblasti šedých odstínů rozlišují mnohem lépe než lidé. Schopnost rozlišovat barvy mají vlci pouze v oblasti modrého až zeleného spektra (420‒550 nm).
Vlci mají, stejně jako ostatní psovité šelmy, celkem 42 zubů. Vlčí čelisti dokáži vyvinout dvojnásobný tlak oproti čelistem německého ovčáka, což jim umožňuje rozkousávat i velké kosti.
Stopa vlka se podobá stopám velkého psa. Často se uvádí, že vlčí stopa je delší a štíhlejší než stopa psa, a také, že první prostřední dva prsty vlka jsou předsazeny před dva krajní, takže lze mezi nimi proložit přímku. Vždy tomu ale tak není. Vlčí stopy ‒ obzvláště přední ‒ jsou často poměrně široké, naopak stopy československého vlčáka (či jiných plemen psů) mohou vypadat jako „typicky vlčí".
Žádný odborník není schopen podle jediné stopy říct, zda stopa patří vlkovi, či psovi. K jednoznačnému závěru můžeme dojít pouze s pomocí dalších pobytových znaků (trus, stržená kořist), případně podle chování zvířete. Jedním z možných rozlišovacích znaků je stopní dráha vlků v klusu, která většinou probíhá terénem přímo a tvoří pouze jednu linii (tzv. čárování).
