Příběhy

Ok, vím že to trvalo, ale tady je ten první příběh, který už skoro týden slibuji :D


Probudil jsem se. V úkrytu bylo ticho. Vstal jsem a celý ho prošel.
"Luno, Blackie, Chane! Ozvěte se!"
Nikdo mi neodpověděl.
"Luno!!" pomalu jsem začal vyšilovat
Ticho
"Luno!!!" vyběhl jsem z úkrytu a začal prohledávat okolí. Marně. Po nikom nebylo ani vidu, ani slechu. Nakonec jsem běžel ke společnému úkrytu, jestli Luna není tam. Nepotkal jsem žádného vlka, prostě nikoho. "Už vím! Luna s ostatními šli na nějaký sraz, a mě tu nechali. Do večera budou zpátky" Sedl jsem si před vchod do úkrytu a čekal. Slunce pomalu putovalo po obloze. Až moc pomalu! Přes to jsem notnou chvíli seděl a čekal. Někdo přece přijít musí. Opakoval jsem si stále dokola. Nikdo nikde. Nudou jsem se už mohl zbláznit...…..a taky jsem měl hlad. Nic nezkazím, když půjdu na chvíli do lesa a něco si ulovím, ne? Zvedl jsem se. Protáhl jsem zdřevnatělé packy. Jedna tlapka mě brněla. I tak jsem se rozběhl k lesu a začal hledat nějakou stopu. Štěstí mi přálo. Narazil jsem na pach zajíce, když tu najednou.....
"Ahoj"
Trhl jsem sebou. Ani jsem si nevšiml, že tu někdo je. "A-ahoj"
Ze stínu na mě mžourala bílá vlčice Amy. "Co děláš?"
"Lovím. Lunu jsem nenašel, tak jsem si říkal, že to zkusím sám"
"Tak to hodně štěstí. A neubliž si."
Kývl jsem. "Nevíš kde jsou všichni?"
"Někdo tady, někdo tam...…."
"Díky, ahoj!" rozloučil jsem se a rozběhl se po stopě. Několikrát jsem ji ztratil, ale vždycky se zase objevila o kus dál. Nakonec jsem zahlédl kořist. Zajíc byl ode mě po větru. Téměř ihned nastražil uši. Snažil jsem se plížit, jak nejtišeji šlo, což bohužel bylo málo. Můj oběd se dal na zběsilý úprk. Vyrazil jsem za ním. Mezera mezi námi se docela zmenšila, jenže ani tak jsem ho nemohl chytit. Na chvíli mi zmizel z očí, než se zase objevil. Stál. Panáčkoval na zadních. Vyděšeně na mě koukal. V běhu jsem do něj narazil a chytil ho do tlamy. Pak mi došlo, proč zastavil. Byl tam sráz. Pokusil jsem se zastavit, marně. Tlapky mi podjely. Skutálel jsem se po srázu a dole zůstal chvíli ležet. V uších mi hučela krev. V jednom křídle a přední pacce jsem cítil ostrou bolest. Zajíce jsem celou dobu nepustil z tlamy, takže ten to měl pravděpodobně už za sebou. Potácivě jsem se postavil. Pustil jsem mrtvého zajíce z tlamy a začal žrát. Na zraněnou packu jsem se nemohl postavit, ale s trochou štěstí nějak dokulhám k úkrytu. Tam už budou vědět, co s tím. Křídlo jsem vůbec necítil. Raději jsem se na něj ani nedíval. Jsem si jistý, že visí v nějakém nepřirozeném úhlu...No, alespoň už nemám hlad.

100 Vp.
+2% Lov
- Row

Lezala som pod stromkami v lese plnom koristi a čakals som, kým zacítim nejakú korisť. Ešte stále som to tu poriadne neobjavila, tak ma napadlo žeby som sa tu trochu prešla.Tak som sa vykašlala na korisť, aj tak som nebola velmi hladná. Presla som sa cez les plny koristi. Išla som krokom, nechcelo sa mi bežať. Aj tak som sa nikam neponahľala. Objavila som jazero, ktoré každý volal polmesacné. Potom som sa vrátila do nášho úkrytu, kde sa mi páčilo najviac. Zvonku to vypadalo ako malá jaskyňa v hore, ale skutocne to bola veľká jaskyňa kde pár vlkov prespávalo. Aj ja tam budem prvú noc prespávať, možno aj druhú. Niekedy by som chcela vyskúšať prespat niekde pri polmesačnom jazere,a sledovat v noci vodu, ako to tam vypadá. To by bolo zaujimave. Určite to niekedy urobím, ale to už je iný príbeh. Vybehla som z ukrytu a začala som mať veľkú chuť ísť si zabehat. A tak som to aj urobila. Prebehla som okolo nášho úkrytu, skoro som spadla do šeptajuceho mora, našťastie len skoro. Veľmi neplavam, samozrejme ze plavať viem ale nebaví ma to. Po behaní som sa rozhodla že si trochu oddýchnem, predsa som behala dost dlho. Vratila som sa to nášho úkrytu a tam som si lahla. Spala som niekde v rohu, milujem to miesto. Vidno s tade na celú jaskynu. Zavrela som oci a zaspala som. Zobudila som sa o pár hodín, ešte nebola tma, tak som vyšla von aby som si išla niečo ulovit. Posadila som sa do lesa plneho koristi a čakala som. Zacítila som ranenu srnku. Skryla som sa do kríkov a cakala som na ňu. Keď som ju uvidela, pomaly som sa blížila k nej. Otočila sa na mňa, a rozbehla sa prec. Utekala som za ňou. Bola ranená na nohe, nechápala som preco sa oddelila od stáda. Keď som už bola skoro pri nej, skočila som a zahryzla som jej do tepny. Spadla na zem a vykrvácala. Najedla som sa. Samozrejme že som nezjedla celú srnku. Odniesla som si ju do kríkov a označkovala som si miesto, aby ostatní vedeli že je to moja korisť. Potom som sa s plnym bruchom vrátila do nášho úkrytu ...

Pěkný první příběh.
100 Vp.
+2% Lov
- Row

Stála tam a sledovala děj před jejíma očima. Ikdyž se snažila rozeznat obraz, pořád ho měla jaksi rozmazaný a sama nevěděla, co jí zrovna oči vidí. Sluch jí též nepomáhal a čich už vůbec ne. Proto dál stála. Nebyla si ani jistá, jestli má jít vpřed, aby mohla zaostřit, poslechnout nebo jen přičichnout ději, který se jí odehrával před očima. Občas mrkla, zastřihala ušima, znovu se nadechla. Nic. Obrázek, který se pohyboval byl pořád rozmazaný a ona se tak cítila, jako v nějaké pavučině. Nechápala to. Nechápala proč. Co to vlastně má vidět? Rozmazaný děj? Něco k čemu musí blíže, aby se koukla, co jí chtějí oči ukázat? Nevěděla ani, jestli se má pohnout, nebo dál stát na místě, na kterém musí stát už věčnost. Možná ne věčnost. Možná jen chvíli. Možná už několik dní.
Ještě jednou se jí přehrával ten samí obraz, jak rozeznala podle barev, který doprovodil záblesk a ona tak musela zavřít oči.


Bílá vlčice hleděla před sebe s otázkami, co to mělo být. Chtěla by spát ještě dlouhou dobu. Klidně by prospala i celý den, jen kdyby námi nedopadl pocit prázdnoty. A znovu se tu objevila nejistota z tohoto pocitu. Pochopila, že tu něco nesedí a proto se, s velkou obtíží z probuzení, zvedla a porozhledla se. Jeskyně byla zase prázdná, osamocená a Amy s tím nic nedělala. Věděla, že vlci chodí do jeskyně až večer, protože v těchto teplých dnech je venku nádherně, příjemně. Jenže pro Amy to nic moc příjemného není. Každým rokem je to pro ní horší a horší. Teploty venku jsou pro ní k nevydržení a vlčice radši někam zaleze, než aby byla v tom teplém počasí, kde se jí, díky jejímu kožíšku, paří tělo a bolívá hlava.
Amy se tedy vydala z jeskyně a měla štěstí, že se zrovna zatáhlo. Ze zvyklosti na tmu by asi oslepla. Udělala pár vratkých pohybů, málem i spadla. Skoro si začala myslet, že musela spát snad věčnost. Ovšem nevěděla, že je to vlastně pravda. Nevěděla ani to, že tu pár vlků ubylo, protože to zaspala. Nevěděla ani to, že jsou teď rána studená a večery též. I přesto, že měla pořád tu myšlenku, že spala jen dva-tři dny, měla i nutkání myslet si, že je tu něco jinak a ona tak spala delší dobu. Prošla se až k jezeru, kde předpokládala koupel. Její kožíšek byl nasáklý nějakým nepopsatelný pachem a i vlčice uznala čas na koupání. Do jezera to vzala pomalu. Přecejen jí voda přišla studená. Prvně namočila packy, bříško a nakonec si na mělčině do vody lehla. Hlavou jí zatím létali všelijaké myšlenky. Jedna z nich třeba byla, proč někoho nepotkala. Přišlo jí zvláštní, že po cestě nikoho nepotkala, dokonce měla pocit, že jsou všichni na nějakém sdružení a ona tam teď chybí a místo toho si lebedí ve vodě. Proto rychle plácla hlavou do vody, ve které chvíli zůstala s hlavou pod vodou, aby si 'vyčistila' hlavu. Když uznala, že by to mohlo stačit, vylezla z vody úplně a na pevnině se otřepala. Udělala to dvakrát, aby měla větší jistotu. Stejně se položila do trávy, takže to koupání nemělo takový krásný efekt.
Zpoza mraků stihlo vylézt sluníčko a Amy mu v duchu začala děkovat za pomoc. Vyhřívala se. Občas si olízla packy, čumáček a stejně tak i nějak podlehla spánku.

Ze spánku jí probudil nepříjemný pocit v žaludku. Měla hlad a šlo to i slyšet. Tak velký hlad, že by snad snědla i ten strom za ní. Ale na tom by si asi moc nepochutnala. Párkrát zamrkala a zvedla se ze země. Kdyby hlad nebyl, spala by ještě dlouho. Jenže hlad jí nutil, zvednout se a zase po delší době pořádně nadechnout, aby aspoň nějaký ten pach tam byl. A on byl. Vedl jí k lesíku nedaleko od ní, kde se cosi potulovalo. Skrčená v trávě, snažíc se být nenápadná, se plížila ke kořisti, která jí měla brzo skončit v žaludku. Samotný Amy se už začali sbíhat sliny. Našlapovala tedy pomalu, s citem a snad i strachem, že by jí kořist utekla.
Když se dostala blíže, nadzvedla trochu hlavu, aby viděla, jak sluneční paprsky osvětlují krásnou srnku, která se zrovna pásla po malém travnatém plácku v lese. Vypadala tak nevině, nevědomě. Ani chudinka snad netušila, že bude sežrána jejím nepřítelem, který si na ní určitě pochutná. V tu chvíli vlčici srnka připomínala něco, co si ani Amy vybavit nemohla. Jakoby snad něco v hloubi duše tušila, ale i tak na to nemohla přijít. Proto se rychle rozeběhla po krku její kořisti, kde se silně zakousla a škubla. Srnce jakoby snad umřel ten plamen v očích, se ani nestihla bránit, pohnout a místo toho tu teď byla s krkem v hubě nepřítele. Amy tak srnku pustila. Sedla si chvíli pozorovala srnku. Jakoby snad měla podezření, že srnka pod ní si sní jen hraje. Hned jak usoudila, že srnce opravdu zhasnul pramen života, zakousla se do masa a začala jí postupně požírat. Kousíček po kousíčky si na ní pochutnávala. Amy byla ráda, za jídlo, které si ulovila a následně sežrala. Byla i řada, že jí teď nebude žaludek škodit a bude spokojený s dávkou, kterou si sama Amy ulovila a sežrala. A když dojedla poslední kousek, pečlivě zbytky zahrabala, aby po sobě nenechala bordel. Krev na trávě nechala. Ví, že jí smyje voda z deště, nebo cokoliv. Věděla, že by mohla použít svojí schopnost, ale na to byla vlčice moc líná.

Po očištění i sebe sama, se vydala hledat aspoň nějaké ty vlky. Samota jí nevadí, ale zrovna teď sama být nechtěla. Nechtěla být sama a tak se vydala k místu, kde si myslela, že by bylo vlků nejvíce. Došla tedy k velkému ohništi. Roshledla se tu, ale jediné co viděla, byla prázdná místa. Z toho pohledu trochu pozmutnila.
~Kam se všichni poděli?~
Vítr jí donesl odpověď. Ve chvíli nádechu ucítila jí známí pach. Rychle, jako střela, se rozeběhla za pachem. V očích jí létali jiskřičky radostí a její tvář zdobil velký úsměv. Běžela snad ještě rychleji, než dokázala. Ale pocit toho, že někde někdo konečně je, jí naplňoval radostí. Měla přímo chuť se dotyčnému vrhnout po zádech a přímo ho shodit. Čím blíže cíli byla, tím více byla šťastnější.
A hned jak měla cíl před sebou, se mu vrhla skokem po zádech. Ani nevnímal na koho to vlastně skočila. Prostě ho se sebou stáhla h zemi a s radostí mu začala oblizovat obličej.
,,Amy! Co to děláš?" ozval se vlčí hlas. Amy přestala, slezla z dotyčného a až teď si uvědomila, že tu není jeden vlk. ,, Promiň, ale já jsem tak ráda, že někoho vidím" řekne černobílé vlčici, která se zrovna zvedá. Amy se převalí na na záda a zase zpět, snad jakoby předváděla malé vlče. ,,Ahojte" pozdraví Amy vlky. Terka se zatím zvedne do sedu. ,,Jak se vyspala, naše bílá Růženka?" ozve se další vlk a Amy hned pozná, od koho to jde. ,, Parádně, Shadows. Jen mi přijde, že je to tu nějaké pusté" odpoví bílá vlčice. A až pak se ozval i poslední vlk.
,,Ano. Je tu pusto. Vlčí přichází a odchází. Musíme se s tím smířit" promluvil mohutný hlas a Amy dala svůj pohled na velkého vlka. Nic neodpověděla. Pochopila to. Místo toho přikývla a rozhodla se, že dnes zůstane zde s vlky.

Moc pěkný příběh.
100 Vp
+ 1 % Lov
- Ian

A jeho posledné slová boli... ,,To bolo moje poslanie.."

Bol to deň už od rána trochu iný ako ostatné Zackove dni. Bol strašne energický. Všade behal a všetko očuchával. Objavoval nové územie. Nie každý deň ho vidíte takto usmievavého - vznútra, samozrejme. Z vonka zase vypadal ako samotár. Poriadne hyperaktívny samotár.
Pobehoval vždy po tej istej trase v lese plnom koristi. Premýšľal, že si niečo uloví, ale nebol zase až tak hladný. *Lov bude až za hodinku* pomyslel si. Teraz by to pravdepodobne všetko nezjedol. Kráčal teda späť k násmu úkrytu. Keď v tom zacítil divné pachy. *Takto nevonia náš úkryt* zamyslel sa. Keď sa otočil, všimol si že ide úplne na druhú stranu. A tak sa otočil a pokračoval v ceste. Ako tak kráčal, zamotali sa mu nohy, potkol sa a spadol. Postavil sa a oblízol si ňufák od blata. Chcel ísť ďalej, ale jeho zadná ľavá labka ho nepustila. Obzrel sa na ňu.
,,Ahh." zavrčal, keď si všimol že sa chytil do pasce.
,,Ako tu môžu byť pasce?" premýšľal nahlas. Zrazu začul zvuky.
,,Máme jedného vlka. Čierna srsť a žlté oči. Vypadá ako samotár.." hovorili. Ale kto? Zack len stál s nastraženými ušami a obzeral sa. *Asi opisujú mňa* zamyslel sa. A mal pravdu.
,,Hej.." začul Zack z druhej strany. *Kto to zasa je?* otočil sa. Bol tam vlk. Všade mal jazvy a jedno oko mal biele. Asi bol na neho slepý. Šedá srsť. Zack začuchal jeho pach. Šedý vlk sa k nemu priblížil a začal hrýzť do pasci.
,,Čo robíš?" šepol Zack.
,,To ti poviem až potom, keď ťa z toho dostanem." zamumlal vlk. Zack nechápavo naklonil hlavou.
,,Keď začnem utekať, odtrhni sa ako najviac vieš a utekaj za mnou." prehovoril vlk.
,,Ale-" chcel niečo povedať Zack, ale videl, že ho vlk nepočúva. *Huuuh?* nechápavo zakňučal. Vlk zakrútil chvostom a začal utekať. Zack trhal nohu, a podarilo sa. Už nebol v pasci. Rýchlo sa rozbehol za vlkom.
,,Hej! Ten vlk uteká!" zakričali neznámi.
,,Pošlite po ňom cvičeného orla!" kričali. Zack to započul. Ale stále utekal. Otočil hlavu. Orol. Letel priamo na neho. Zack sklopil uši. Utekal, ale orol bol rýchlejší. Zachytil jeho čierny chvost. Zack spadol. Začal sa boj proti orlovi. Zack orla uhryzol priamo do krídla, ale orol sa bránil a poškriabal ho na čumáku. Chcel ho poškriabať aj druhý krát, ale Zack sa útoku uhol a uhryzol orla do druhého krídla. Orol vyletel vyššie, a Zack sa otočil na útek, avšak vedel že orol ho zase doženie. Utekal rovno, keď v tom uvidel šedého vlka ako uteká. Skočil po orlovi a zvalil ho na zem. Orol mu pazúrmi preškriabol brucho. Zack videl krv. Veľa krvi. Zavrčal a skočil na orla zboku. Hrýzol ho do krídla, až kým orol nezaškriekal. Znažil sa vyletieť, ale nešlo mu to. Tak sa docapkal niekam do kríkov. Zack ho chcel zabiť, ale pri pohľade na vlka s rozškriabaným bruchom sa ponáhľal. Prišiel k vlkovi a začal mu oblizovať ranu.
,,Hej.." zašepkal vlk. Zack zodvihol hlavu.
,,Vieš o tom že...ochrániť ťa..." zakňučal vlk.
,,Huh?" Zack naklonil hlavu. Šedý vlk...A jeho posledné slová boli...
,,..bolo moje poslanie.."
Pri vlkovi sa začali vytvárať fialové a modré stuhy. Obviazali šedého vlka a potom sa rozplynuli. Vlk zmizol. Ale Zack si všimol ešte jednej stuhy, ktorá dopadla asi meter za neho. Otočil sa, aby na ňu mohol lepšie vidieť. Stuha spadla, a na mieste kde ležala, ostal náhrdelník. Na stuhe bolo napísané: "Tento náhrdelník ti pomôže k šťastiu. Ale musíš veriť." Zack si nasadil náhrdelník, vrátil sa k miestu, kde ležal vlk.
,,Ďakujem." sklonil hlavu. Potom sa zodvihol. Priložil čumák k zemi a pomocou čuchu sa dostal späť do lesa plného koristi. Orol zmizol, neznáme postavy už nebolo počuť, dokonca aj tá pasca tam už nebola. A Zack bol o jeden náhrdelník bohatší...

//Prosím, pridajte mi na môj profil náhrdelník: https://pre00.deviantart.net/2c94/th/pre/i/2009/338/8/a/steampunk_necklace_relic_1_by_catherinetterings.jpg
a k nemu popis: Zack tento náhrdelník volá Aetas, pretože na zadnej strane náhrdelníku je vidieť písmeno A.
//Ďakujem :)

Pěkný příběh
100 Vp.
- Row

Asi nejsem jediná kdo nemá moc v lásce když ho někdo nebo něco probudí v noci že? ,Ale vzhledem k tomu že bydlím skoro u lesa plný kořisti děje se mi to skoro furt dokonce bych si tu mohla dát ceduli s nápisem : PŮLMĚSÍČNÍ VLK -ZDARMA. No kdo by to nechtěl? Přesně já . ,,Shadoooows " protáhla se Lirinas a tím vzbudila i Muerta a Yuri ,,Lirinas já tě přetrhnu!" začaly po sobě ječet Lirinas a Yuri ,,Tak dost holky" Oddělil je Muerto ,,Díky ti " poděkovala jsem mu a poplácala ho po zádech ,,Co by sis beze mně počala že? " ,,Přesněeee " začala jsem se tam s Muertem smát a válet se po zemi jako malá vlčata.


,,Shadow? Můžu se ti s něčím svěřit ???" ,,Ty víš že kdykoli a s čímkoli" ,,Dobře....Shadows...Já....Umírám......"


Poslední věta která mě zaskočila snad nejvíc její pohled se sklopenýma ušima a ubrečenými oči ..to jsem nemohla trpět musela jsem jí nějak pomoct ,,Na To máš ode mě na památku.. ať tu pomě aspoň něco zůstane " řekla zlomeným hlasem a podala mi malou skleničku se světluškami které chytala když byla menší ,,Na" řekla a podala mi tu nejhezčí květinu na světě -rozbrečela jsem se a květinu přijmula ( https://cz.pinterest.com/pin/553098397983580411/ - https://cz.pinterest.com/pin/181903272435146182/)


Už od té doby uběhlo pár let ,ale já na to vzpomínám jako by to bylo včera a bohužel si toho Muerto vždycky všiml a přiběhl mě obejmout ,,Shadows" řekly Lirinas a Yuri a přišl mě a Muerta také obejmout.

KONEC

Já vím TROŠKU smutné ,ale slibuju že příště to bude taková veselka až z toho vyletíte z kožichu xddd =D

Zajímavý příběh, ale moc jsem nepochopil, kdo umírá...
50 Vp
- Ian

Starý rodinný příslušník - vlčice xd

Bol to deň ako každý iný. Zack ležal v lese plnom koristi. Nudil sa, a nikoho tu ešte poriadne nepoznal. Takže len ležal a pozeral, ako okolo neho prechádzajú zvieratá. Nachvíľu zatvoril oči.
Keď ich naspäť zobudil, zacítil niekde blízko líščiu noru. Postavil sa a zodvihol uši. Obzeral sa okolo seba, či náhodou nezacíti ich pach lepšie. Zohol čumák k zemi a išiel za pachom.
Vybehol až niekde blízko jazera, keď uvidel líščiu noru. Označkoval si to miesto, a potom začal očuchávať vnútro nory, či tam nie je nejaká líška. Nora bola celkom malá, takže sa tam Zackovi vošiel iba čumák. Začal hrabať. Nebol nijako hladný, ale líšky ho zaujímali. Nechcel im ani ublížiť. Hrabal až do vtedy, dokedy nebol celý od hliny.
Otriasol sa a nazrel do nory. V nore bolo vidno jedného lišiaka. Mal zohnuté uši a syčal. Asi sa mu nepáčilo Zackove chovanie... Myslím že nikomu by sa nepáčilo, kebyže si vykopete noru a nejaký vlčisko vám ju začne vyhrabávať...ehehe...
Lišiak stále syčal a syčal. Zack jemne zakňučal, aby naznačil lišiakovi že mu nechce ublížiť. Lišiak skončil so syčaním a začal si vlka očuchávať pomaly k nemu približoval čumák, až kým mu z nory netrčala celá hlava. Zack sa pohol o krok dopredu, no a lišiak sa vyľakal. Znova bol niekde v nore. Teraz ho už ale Zack nevidel. Zakrútil ušami a otočil sa.
Bolo zaujímavé nájsť líščiu noru.. Možno sa tam niekedy ešte vráti aby lepšie spoznal svojho líščieho kamaráta..
// Prepáčte že je to také krátke..je to len prvý príbeh. Sľubujem že ďalšie budú dlhšie... :)

Super příběh, konečně něco vlčího :D
100 Vp.
- Ian

Na obloze svítí Měsíc a ty se na něj díváš,
o čempak ty jen dumáš?
O člověku, který je ti blízký,
A přes to je tak daleko, že je to až nehezký?
Na obloze svítí jasná luna,
tak jasně, že je každým viděna.
Tvoje spřízněná duše se na něj dívá též,
a cítí, že ty s ním být chceš.
Na obloze svítí luna bledá,
její barva je až smutná.
Vy dva se na ni pořád díváte,
ale na vzájem se nevidíte.
Chcete spolu být,
a v náručí toho druhého žít.
Ale vzdálenost je tak veliká,
jako Země od Měsíce, nezměřitelná.
Dále se na lunu díváte,
a nad tím druhým dumáte.

- Row

Nightmare……. ty mi čteš myšlenky??? Já přemýšlím nad tím samým =D XD =)

,,Muertooo" Zavolala jsem na vlka který se "nenápadně" schovával za stromem ,,Ty jsi mě viděla?" ,,Jasněěě" Chvíli jsme se tam takhle smály .Bylo fajn s ním být připomínal mi mou dávno ztracenou rodinu ,vlastně je můj bratr takže i moje rodina . ,,Všichni sem!" Row začal vít a ječet všude možně a já samozřejmě nemohla nepřijít a tak jsme s Muertem šly za zvukem vití .


Když jsme došly skoro nikdo tam nebyl ,jen lan,Yu-jie , Nightmare , Row a já *To není dobrý* řekla jsem si v mysli a s Muertem jsme si sedly vedle Nightmare ,,O co jde?" zašeptala jsem Nightmare jen zakroutila nějak packami že neví ,,Jak všichni víte svolal jsem vás sem kvůli důležité věci " všichni jsem začaly kývat a předpokládám že lan to už ví protože jeho obličej nebyl moc nadšený ,,A ta věc je že na naši smečku útočí Gryf a proto jsem vás chtěl požádat -rozkázat- abychom ho společně zastavily , Vím že to bude těžké ,ale také vím že to společně zvládneme " Začala jsem jásat ,pořádný boj jsem nezažila delší dobu a proto jsem se těšila .

Z listů a díky zvířátkům jsem si udělala lehké brnění a trochu obrnila i Muerta a meč ,nemůžu přece dopustit aby se stalo něco jemu nebo komukoli jinému ze smečky .
-BUUUUUUUUUUM-

Uslyšela jsem velkou ránu ,popadla meč a letěla co nejrychleji umím za zvukem a k mému překvapení tam ležela Nightmare ,,Nightmare ! jsi v pořádku?!" Neodpovídala ,Začala jsem jí léčit a řekla medvědovi ať jí odnese do úkrytu , za chvíli by měla být v pořádku taky jsem jí dala brnění a šla hledat gryfa .

,,Hej obří slepice! pojď sem!" *lan* problesklo mi hlavou a vydala jsem se za hlasem .lan tam stál a bojoval s Gryfem hned nato Gryfa srazil Row na zem a doslova ho zalehl ,,Pozor!" zakřikla jsem když mi Muerto řekl že musí rychle všichni pryč ,že se Gryfon vážně naštval . Nečekala jsem ani minutu a kolem všech udělala ten nejsilnější štít s kapkou ohně a rostlin , byl to ten snad nejsilnější štít co může existovat a taky to stálo docela dost námahy ho vytvořit ,,Shadows!" zakřičel na mě lan když jsem udělala štít a tak nás dostala všechny do ochrané zony ,,Ufff" oddychla jsem si a stoupla si na všechny čtyři ,,Málem bylo po vás!" zakřičela jsem na ně a trochu sebou zakymácela ,,Po tobě taky! co tě to napadlo?!" ,,Třeba to že o vás nechci přijít!" tímhle jsem zakončila naši krátkou "debatu" o bezpečí a udělala maou skulinku skrz štít abych se podívala ven a málem jsem dostala infarkt když tam stál gryf s okem přímo u skulinky ,naštěstí jsem po tlapce měla Muerta a to oko mu jaksi probodla a jaksi jsem pak skončila trošku od krve .Zavřela jsem skulinku a otočila se na lana a Rowa ,,Em...… Já nic" řekla jsem usmála se ,,Stejnak se ho musíme zbavit " řekla Yu-jie která se tady z ničeho nic objevila a po jejím boku stála Nightmare .

Row se na ně usmál a mohlo se jít bojovat nebo ho aspoň zahnat/vykázat .

Zrušila jsem štít a stoupla si vedle Muerta a přitom se šibalsky usmála ,Row se na něj vrhl jako na nějakou velkou kořist a my ostatní hned za ním ( / Gryf byl ochráncem zlatých pokladů a dolů , za Gryfona se pokládá stvoření se Lvím trupem ,zadními nohami a lvím ocasem také má orlí křídla ,hlavu -zobák- a přední nohy -ČERNÝ GRYFON - https://cz.pinterest.com/pin/501729214712587738/
-HNĚDÝ-KLASICKÝ GRYFON - https://cz.pinterest.com/pin/848224911038689148/
-A MENŠÍ OBRÁZEK GRYFA -https://cz.pinterest.com/pin/652810908455925669/
)
Na Gryfona začaly útočit dokonce i stromy a díky Muertovi i pár půlměsíčních vlků kteří ,ale hned utekly zpátky do své říše .


Kolem Gryfona jsem nechala růst rostliny a ostrými trny které vážně píchaly a byly napuštěné jedem a taky jsem se zvětšila do jeho velikosti a tím zvětšila i mé kouzla a nebyla jsem jediná kdo se snažil jak jen mohl ,Row do něj pořád pouštěl tornáda a mlátil mečem , Yu-jie mu rozbíjí brnění pomocí telekineze ,Nightmare ho pořád oslepuje a lan ho drápe tak že by to snad nepřežila ani Hydra *Shadows * někdo na mě promluvil v mysli a já se sebevíc snažila to ignorovat ,ale nešlo to *Kdo je to?* * Tady Muerto ten Gryfon , musíte od něj co nejrychleji pryč , dělej! * doslova na mě zakřičel v mysli a já udělala to předtím všechny jsem nahrnula k sobě a zase vytvořila ten samý štít co na začátku ,ale tentokrát o trošku silnější a taky jsem vytvořila léčivou auru protože jak je známo v bojích se utrpí docela dost zranění -VELKÁ ,OBROVITÁNSKÁ RÁNA- a bylo ticho nic nebylo slyšet ani ten hrozný skřekot ,,Pro dnešek jste mě porazily a také za to dostanete odměnu ,ale tohle není konec! tohle není konec!" opakoval pořád dokola už vysílený Gryf na cestě domů a před nás spadla nějaká zvláštní mapa …

KONEC - Doufám že se příběh líbil =)

Teda, to měla být jen příprava na boj. Ale pěkný příběh. Jen pozor na chyby!
80 Vp.
+ 2% Boj
- Row